Definice
Vydržení – Originární nabytí práva (vlastnictví) kvalifikovanou držbou po zákonem stanovenou dobu.
Výklad v předmětech
Srovnání
Řím: res habilis, titulus, fides, possessio, tempus. OZ: řádné vydržení vyžaduje držbu řádnou, poctivou a pravou (§ 1089 an.), mimořádné postačí poctivá držba za dvojnásobnou dobu (§ 1095) – obdobně jako justiniánská praescriptio longissimi temporis (30/40 let bez titulu).
Římské právo I – Věcná práva a držba
Vydržení
Usucapio: originární způsob nabytí kviritského vlastnictví dlouhodobou kvalifikovanou držbou. Podmínky (memorovat):
- res habilis: věc způsobilá k vydržení,
- titulus: řádný právní důvod (iusta causa),
- fides: dobrá víra (Poctivá držba),
- possessio: držba (Possessio civilis),
- tempus: uplynutí vydržecí doby.
Odkaz na původní dokumentPříklad: nájemce a vypůjčitel
Titius (nájemce sadu) se začne chovat jako vlastník a Gaius si nevrátí vypůjčené náčiní. Stali se držiteli? → Ne. Oba jsou detentoři a nikdo si nemůže sám změnit důvod své držby (nemo sibi ipse causam possessionis mutare potest). Pouhá jednostranná změna vůle detenci v držbu nepromění, a tím méně v držbu vedoucí k vydržení. Řešení: návrh Clauda, ověřit.
Římské právo I – Vlastnictví
Vydržení
Usucapio (původně usus auctoritas): existovalo od nejstarších dob, zformováno kolem přelomu letopočtu.
Podmínky (res habilis, titulus, fides, possessio, tempus):
- res habilis: věc způsobilá k vydržení, tedy ne extra commercium, ne kradená (res furtiva) a ne získaná násilím (vi possessa),
- titulus: iustus titulus, iusta causa possessionis, řádný důvod (koupě, darování…),
- bona fides: dobrá víra, chápaná negativně (nabyvatel neví o vadě),
- possessio: držba, ne detence či prekarium,
- tempus: 1 rok u movitých a 2 roky u nemovitých věcí. Justinián: 3 roky u movitých, 10/20 let u nemovitých (inter praesentes / absentes, tj. ve stejné či jiné provincii).
Podrobněji: Zákon XII desek mluvil jen o užívání (usus), odtud usucapio (usus + capere), a z vydržení vylučoval věci kradené a věci peregrinů. Vyloučeny byly i confinium, věci aeraria a fisku, u Justiniána církevní jmění. Titul je skutečnost, která by jinak vedla k vlastnictví, ale pro vadu (převodce nebyl vlastníkem, res mancipi jen tradována) vedla jen k držbě: pro emptore, pro dote, pro donato, pro soluto, pro transacto, pro legato, pro derelicto, ex adiudicatione, souhrnně pro suo (např. missus ex secundo decreto). Dobrá víra zahrnovala přesvědčení, že převodce byl k převodu oprávněn; v klasickém právu u úplatného nabytí stačila při nabytí, u bezplatného byla nutná i později; Justinián: mala fides superveniens non nocet. Ztráta držby vydržení přetrhla (usurpatio), dědic však pokračoval (successio in usucapionem, i během ležící pozůstalosti) a od konce klasické doby si i kupec mohl započíst držbu předchůdce (accessio possessionis). Překážka (např. dočasné vlastnictví státní pokladny) vydržení jen stavila. Lhůta končila počátkem posledního dne.
Pro provinční pozemky platila Praescriptio longi temporis. Justinián spojil usucapio a praescriptio a doplnil Mimořádné vydržení.
Odkaz na původní dokument
Absolutní majetková práva
Vydržení
Držba vedoucí k vydržení: possessio ad usucapionem. Podle OZ jde o Řádné vydržení (řádná, poctivá a pravá držba) a Mimořádné vydržení (poctivost postačí, delší lhůta). Podrobně v kapitole o nabývání vlastnictví.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Řádné vydržení, Mimořádné vydržení
- Související: Poctivá držba, Řádná držba, Pravá držba, Nemo plus iuris