Definice
Usucapio pro herede – Vydržení pozůstalosti za jeden rok i ve zlé víře, které mělo urychlit přijímání dědictví; později zločin rozkrádání pozůstalosti.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Usucapio pro herede
Vydržení pozůstalosti: kdo se zmocnil pozůstalosti ležící ladem, mohl ji vydržet za 1 rok (pozůstalost jako věc nehmotná, i s pozemky), a to i ve zlé víře. Vznikla patrně s LDT jako náhrada volné okupace uprázdněné pozůstalosti a podle dekretu pontifiků musel vydržitel konat i sacra. Důvodem bylo, aby se pozůstalosti přijímaly co nejdříve, aby byl někdo, kdo vykoná rodinné obřady, a aby věřitelé měli od koho se domoci (Gai. 2, 55). V klasické době šlo už jen o vydržení jednotlivých věcí (každé zvlášť, i nemovitostí za rok), získaných do držby před nabytím dědictví dědicem, bez titulu a dobré víry, ale se testamenti factio držitele. Prameny o něm mluví s odsudkem a jurisprudence principátu ho omezovala, od Marka Aurelia se z toho stal zločin crimen expilatae hereditatis.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Vydržení