Definice
Právo stavby – Dočasné (nejvýše 99 let) věcné právo mít stavbu na cizím pozemku; je nemovitou věcí a stavba je jeho součástí (§ 1240 OZ).
Výklad v předmětech
Absolutní majetková práva
Právo stavby
Věcné právo jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem cizího pozemku stavbu (§ 1240 OZ), ať již zřízenou, nebo dosud nezřízenou. Je výjimkou ze superficiální zásady (Superficies solo cedit) a stojí na pomezí vlastnictví a věcného práva k cizí věci. Předchůdci: zákon č. 86/1912 ř. z., zákon č. 88/1947 Sb., OZ 1950. Srov. německé Erbbaurecht, římské Superficies.
Povaha: právo stavby je nemovitou (nehmotnou) věcí a zároveň zatížením pozemku zapsaným v katastru (§ 1242 OZ). Stavba je jeho součástí (ne součástí pozemku). Právo stavby tvoří „náhradní pozemek“. Je zcizitelné, děditelné a zatížitelné (zástavní právo, jednotky). Může se vztahovat i na pozemek sloužící k lepšímu užívání stavby. K pozemku zatíženému zástavním právem jen se souhlasem zástavního věřitele (§ 1241).
Vznik (§ 1243 OZ): smlouvou a zápisem do veřejného seznamu, vydržením (10 let, nabývá se na 40 let) nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci.
Dočasnost: nejvýše na 99 let (lze zřídit opakovaně) (§ 1244 OZ). Soud může dobu ze spravedlivých důvodů zkrátit či prodloužit. Nelze ho omezit rozvazovací podmínkou (§ 1246). Zánik stavby nemá vliv na trvání práva stavby.
Úplatnost: úplatné nebo bezúplatné. Opětující se úplata (stavební plat) zatěžuje právo stavby jako reálné břemeno (§ 1247).
Obsah: stavebník má ke stavbě stejná práva jako vlastník, k pozemku jako poživatel (§ 1250). Povinnost udržovat stavbu, případně ji provést do určité doby či pojistit (§ 1251). Vzájemné předkupní právo stavebníka k pozemku a vlastníka pozemku k právu stavby (§ 1254), využitím nedochází ke splynutí.
Zánik: uplynutím doby dá vlastník pozemku stavebníkovi náhradu ve výši poloviny hodnoty stavby (dispozitivně, § 1255 OZ), zástavní práva postihují tuto náhradu.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Superficies, Superficies solo cedit