Definice
Kompetenční spor – Řízení před Ústavním soudem o sporu státních orgánů a orgánů územní samosprávy o rozsah jejich kompetencí (čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy, § 120–125 ZÚS); ÚS určí příslušný orgán a může zrušit akt vydaný nepříslušným orgánem.
Výklad v předmětech
Ústavní právo II
Kompetenční spor
Řízení, v němž ÚS rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu (čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy, § 120–125 ZÚS).
- navrhovatel: státní orgán nebo orgán samosprávy, který tvrdí, že mu kompetence náleží (pozitivní spor), nebo popírá, že mu náleží (negativní spor) (§ 120 ZÚS),
- nálezem ÚS určí, který orgán je příslušný, a může zrušit akt vydaný nepříslušným orgánem (§ 124 ZÚS); návrh lze vzít zpět jen se souhlasem ÚS (§ 123 ZÚS),
- jde o spor o objektivní právo (rozdělení kompetencí podle Ústavy), ne o práva konkrétní osoby,
- ÚS tu bývá zdrženlivý, zvlášť ve sporech mezi prezidentem a vládou.
Pl. ÚS 14/01 (Guvernér ČNB): spor vlády s prezidentem o jmenování guvernéra bez kontrasignace, viz Kontrasignace.
Pl. ÚS 16/26 (Summit NATO): prezident vyvolal spor s vládou o účast na summitu NATO (zastupování státu navenek, čl. 63 odst. 1 písm. a) Ústavy). ZÚS předběžné opatření výslovně zná jen u některých řízení (§ 80 u ústavních stížností, § 114 u referenda); ÚS ho přesto nařídil přiměřeným použitím OSŘ přes § 63 ZÚS a opřel se o ustálenou praxi účasti prezidenta v delegaci. Odlišné stanovisko (Wintr, Řepková) žádalo zdrženlivost, protože u sporu o objektivní kompetence pozdní rozhodnutí účel řízení nemaří.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Ústavní soud, Kontrasignace, Prezident republiky, Vláda, Sebeomezení ústavního soudu