Ústavní právo II – Ústavní soud

Kapitola předmětu Ústavní právo II

Obsah: postavení Ústavního soudu, výběr soudců, pravomoci podle čl. 87 Ústavy, řízení o kontrole norem (abstraktní, konkrétní, incidenční), řízení o ústavní stížnosti, vztah k obecným soudům, procesní překážky, limity pravomoci a doktrína politické otázky, kompetenční spory a předběžná opatření.

Ústavní soud

Soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1). Je hraničním orgánem mezi právem a politikou. Úprava: čl. 83–89 Ústavy a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (ZÚS: § 1–63 obecná pravidla řízení, § 64 a násl. jednotlivá řízení; subsidiárně OSŘ podle § 63 ZÚS).

• 15 soudců jmenovaných prezidentem se souhlasem Senátu na 10 let (čl. 84), viz Výběr soudců,
• rozhoduje plénum (kontrola norem, zásadní věci, sjednocování judikatury stanoviskem pléna) a čtyři tříčlenné senáty (ústavní stížnosti),
• vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou závazná pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2), závaznost nosných důvodů (precedenční účinky) je sporná.

Pravomoci (čl. 87 Ústavy): rušení zákonů pro rozpor s ústavním pořádkem a jiných předpisů pro rozpor s ústavním pořádkem nebo zákonem (Kontrola norem), ústavní stížnost obcí a krajů proti nezákonnému zásahu státu, ústavní stížnost jednotlivců, volební spory (ověření volby poslance či senátora), pochybnosti o ztrátě volitelnosti a neslučitelnosti, ústavní žaloba Senátu proti prezidentovi (Velezrada), návrh prezidenta na zrušení usnesení komor (čl. 66), provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, přezkum rozhodnutí o rozpuštění politické strany, kompetenční spory, preventivní kontrola smluv (čl. 87 odst. 2).

Referenční rámec: ústavní pořádek včetně mezinárodních smluv o lidských právech (Pl. ÚS 36/01) a nepsaného ústavního práva. ÚS přezkoumal i ústavní zákon (Melčák, Pl. ÚS 27/09), viz Neústavní změna ústavy.

Kontrola norem

Řízení o zrušení právních předpisů nebo jejich ustanovení (čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy, § 64 a násl. ZÚS). Předmětem je ustanovení: nejmenší jednotka formy právního řádu s normativním obsahem, neplést s paragrafy a odstavci (Pl. ÚS 24/94).

Varianty u zákonů:

• abstraktní kontrola: bez vazby na konkrétní spor, na návrh prezidenta, 41 poslanců, 17 senátorů, vlády (u podzákonných předpisů) aj. (§ 64 odst. 1 a 2 ZÚS); veřejný ochránce práv smí napadnout jen podzákonné předpisy, ne zákon,
• konkrétní kontrola: na návrh obecného soudu, který dojde k závěru, že zákon, jehož má být v řízení použito, je v rozporu s ústavním pořádkem (čl. 95 odst. 2 Ústavy); soud řízení přeruší. U podzákonných předpisů konkrétní kontrola není: obecný soud je smí sám neaplikovat (čl. 95 odst. 1),
• incidenční kontrola: návrh na zrušení předpisu připojený k ústavní stížnosti, pokud jeho uplatněním došlo k zásahu (§ 74 ZÚS); na rozdíl od konkrétní kontroly už bylo pravomocně rozhodnuto. Patří sem i návrh senátu nebo pléna ÚS (§ 78 odst. 2),
• u již neplatného zákona ÚS jen vysloví protiústavnost, nemůže ho zrušit.

Postup: formální náležitosti (§ 43 ZÚS), pak legislativní proces (procedurální přezkum), pak obsah. Nález zrušuje předpis zpravidla dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů nebo s odloženou vykonatelností (§ 58, § 70 ZÚS); zrušení nemá účinky do minulosti, pravomocná rozhodnutí zůstávají nedotčena (§ 71).

Předmět kontroly je jen právní předpis. Rozhodnutí o amnestii jím není (Pl. ÚS 4/13, Amnestie Václava Klause), krizová opatření vlády za nouzového stavu ano, jako předpisy sui generis (20). U mezinárodní smlouvy je přípustná jen preventivní kontrola před ratifikací; po ratifikaci už ÚS smlouvu přezkoumat nemůže.

Ústavní stížnost

Prostředek ochrany základních práv a svobod proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. ZÚS).

• funkce: subjektivní (ochrana práv stěžovatele) a objektivní (sjednocování výkladu ústavního práva, ochrana ústavnosti),
• podmínky: zastoupení advokátem, lhůta 2 měsíce od doručení posledního rozhodnutí, vyčerpání všech procesních prostředků (subsidiarita), tvrzení porušení ústavně zaručeného práva,
• ÚS není superrevizní instancí: obecné soudy ÚS nepodléhají a ÚS přezkoumává jen ústavnost, ne zákonnost. Zasahuje při extrémním rozporu skutkových zjištění a právních závěrů, svévoli, libovůli a nedostatečném odůvodnění,
• odmítnutí návrhu: soudce zpravodaj pro neodstraněné vady, opožděnost, zjevnou neoprávněnost, nepříslušnost a nepřípustnost (§ 43 odst. 1 ZÚS); senát pro zjevnou neopodstatněnost (§ 43 odst. 2 ZÚS).

Typické procesní překážky (řešení modelových případů):

• nevyčerpání opravných prostředků, např. nepodaná kasační stížnost k NSS: nepřípustnost (§ 75 odst. 1 ZÚS); výjimkou je stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 75 odst. 2),
• chybějící zastoupení advokátem: vada návrhu, kterou soudce zpravodaj vyzve odstranit; jinak odmítnutí,
• jiný zásah orgánu veřejné moci (faktický úkon, nečinnost) je samostatným předmětem stížnosti, lhůta běží od jeho skončení,
• bagatelní věci: ÚS je zpravidla odmítá jako zjevně neopodstatněné, ledaže jde o zásadní ústavněprávní otázku,
• nevznesená námitka: argument, který stěžovatel neuplatnil před obecnými soudy, nemůže zpravidla poprvé přinést až před ÚS (materiální subsidiarita).

Sebeomezení ústavního soudu

Limity pravomoci ÚS a jeho zdrženlivost (judicial self-restraint, deference) vůči politickým orgánům.

• nepřípustnost: chybí předmět řízení nebo pravomoc pro požadovaný výrok (§ 43 odst. 1 písm. d) ZÚS),
• americká doktrína politické otázky vede k nepřípustnosti (soud věc vůbec neprojedná),
• kontinentální pojetí vede jen k deferenci: ÚS věc projedná, ale ponechá zákonodárci široký prostor (dělba moci, Pl. ÚS 4/13, Pl. ÚS 8/20).

Z judikatury: amnestie jako neprezkoumatelný prerogativ (13), vyhlášení nouzového stavu jako akt vládnutí (Pl. ÚS 8/20) a zdrženlivost s předběžnými opatřeními v kompetenčních sporech (26, odlišné stanovisko).

Oblasti prohloubené deference: daně, hospodářská a sociální politika (sociální práva, test racionality), mimořádné stavy, expertní otázky, trestní politika, zahraniční a vojenská politika, vypořádání s komunistickou minulostí, kompetenční spory a bagatelní věci. Opakem je soudcovský aktivismus.

• UP_II_rizeni_pred_Ustavnim_soudem.docx
• Pl. ÚS 16/26

Kompetenční spor

Řízení, v němž ÚS rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu (čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy, § 120–125 ZÚS).

• navrhovatel: státní orgán nebo orgán samosprávy, který tvrdí, že mu kompetence náleží (pozitivní spor), nebo popírá, že mu náleží (negativní spor) (§ 120 ZÚS),
• nálezem ÚS určí, který orgán je příslušný, a může zrušit akt vydaný nepříslušným orgánem (§ 124 ZÚS); návrh lze vzít zpět jen se souhlasem ÚS (§ 123 ZÚS),
• jde o spor o objektivní právo (rozdělení kompetencí podle Ústavy), ne o práva konkrétní osoby,
• ÚS tu bývá zdrženlivý, zvlášť ve sporech mezi prezidentem a vládou.

Pl. ÚS 14/01 (Guvernér ČNB): spor vlády s prezidentem o jmenování guvernéra bez kontrasignace, viz Kontrasignace.

Pl. ÚS 16/26 (Summit NATO): prezident vyvolal spor s vládou o účast na summitu NATO (zastupování státu navenek, čl. 63 odst. 1 písm. a) Ústavy). ZÚS předběžné opatření výslovně zná jen u některých řízení (§ 80 u ústavních stížností, § 114 u referenda); ÚS ho přesto nařídil přiměřeným použitím OSŘ přes § 63 ZÚS a opřel se o ustálenou praxi účasti prezidenta v delegaci. Odlišné stanovisko (Wintr, Řepková) žádalo zdrženlivost, protože u sporu o objektivní kompetence pozdní rozhodnutí účel řízení nemaří.