Právo – zápisky

Státověda – Stát a jeho vývoj

3 min čtení

Kapitola předmětu Státověda

Státověda (obor)

Disciplína, která zkoumá mocenské instituce celospolečenského dosahu, tvorbu veřejné moci a práva a jejich uplatňování: vznik a fungování státu, vztahy mezi institucemi, státní formy a vztah státu a jednotlivce.

  • × politologie: státověda má v centru stát a formální a normativní stránku politických institucí,
  • × ústavní právo: státověda pracuje s obecnějšími teoretickými modely, širším předmětem a širším spektrem metod.

Smysl předmětu: základní pojmy, podoba a fungování moderního státu, úvod do ústavního práva a dalších veřejnoprávních disciplín.

Stát

Definice:

  • Jellinek (tříprvková): státní území, státní obyvatelstvo (národ), státní moc,
  • Montevidejská úmluva (1933): stálé obyvatelstvo, vymezené území, vláda a schopnost vstupovat do mezinárodních vztahů,
  • Max Weber: lidská pospolitost, která si na určitém území (s úspěchem) nárokuje monopol legitimní fyzické moci,
  • Filip, Svatoň: politicky institucionalizovaná forma společenského života na určitém území, která prostřednictvím všeobecně závazných pravidel, za nimiž stojí její mocenská autorita (právní řád), působí na společenské vztahy.

Montevidejská úmluva stojí na deklaratorní teorii uznání: stát, který splní znaky, je státem bez ohledu na uznání ostatními. Podle konstitutivní teorie vzniká stát až uznáním. Hraniční případy k diskusi: Náhorní Karabach, Somaliland, Christiánie, Liberland, Tuvalu.

Ke složkám viz Státní území, Státní obyvatelstvo a Státní moc. Ke vzniku států viz Teorie vzniku státu.

Teorie vzniku státu

Teorie, proč státy vznikají: teologické, mocenské, právní, etické, environmentální, psychologické, hydraulické (stát vzniká z potřeby řídit zavlažování) a intersubjektivní (stát jako sdílená představa). Vlivná je i Teorie společenské smlouvy. První státy se datují kolem 5. tisíciletí př. n. l.

Harari (Sapiens): předpokladem rozsáhlé spolupráce lidí je víra ve sdílené fikce (mýty), k nimž patří i stát.

Moderní stát

Znaky moderního státu: liberální, právní (Právní stát), demokratický (Demokracie), ústavní (Ústava) a sociální (stará se o obyvatele a poskytuje záchrannou síť). Česká republika se v čl. 1 odst. 1 Ústavy definuje jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

Počátek moderního státu se spojuje s vestfálským systémem (1648).

Vývoj myšlení o státu

Přístupy ke studiu: kontextualismus (text je třeba číst v kontextu doby) × prezentismus (hodnotíme, co je užitečné dnes).

Boj o investituru

Spor v 11.–12. století mezi panovníkem a papežem o právo jmenovat církevní hodnostáře. Odhalil dvě obdobně silné autority (církevní a světskou), což se považuje za zárodek myšlenky dělby moci. Zrodila se i teze, že panovník vládnoucí v rozporu s Boží vůlí ztrácí legitimitu a poddaní mají právo na odpor.

Vestfálský systém

Uspořádání vzniklé vestfálským mírem (1648) po třicetileté válce. Je základem mezinárodního systému suverénních států: státy se nevměšují do vnitřních věcí jiných států (svrchovaná rovnost) a mají svrchovanou moc na svém území. Uznal náboženskou pluralitu (náboženství podle panovníka) a ukázal potřebu legitimovat moc světsky.

Teorie společenské smlouvy

Teorie, podle níž lidé „smluvně“ odevzdávají část své svobody a podřizují se moci státu, aby opustili přirozený stav. Smlouva je fiktivní. Hlavní autoři:

  • Hobbes (Leviathan): lidé odevzdávají suverenitu silnému panovníkovi výměnou za mír a ochranu,
  • Locke: panovník se má sebeomezit a chránit přirozená práva, uznává Právo na odpor,
  • Rousseau: suverénem může být jen lid, stát má chránit obecnou vůli (volonté générale).

Otevřené otázky: je podstatné, zda jsem se smlouvou souhlasil výslovně? Od Hobbese přibývá „podmínek smlouvy“. Je to vlivná, ale ne jediná teorie legitimity.

Graf

Příchozí odkazy