Definice
Právní stát – Stát, který může jednat jen na základě a v mezích práva, takže právo převažuje nad státem; právo, kterým je vázán, musí být předvídatelné a srozumitelné.
Výklad v předmětech
Státověda
Právní stát
Proč: protikladem jsou policejní stát, stát svévole a „nestát práva“ (Polizeistaat, Willkürstaat, Unrechtsstaat), rule by law místo rule of law, tedy osobní diktatura, chaos, svévole a nepředvídatelnost. Právní stát respektuje lidskou důstojnost (lidé si mohou plánovat budoucnost), je efektivnější (omezená vláda může být mocnější než neomezená) a chrání racionalitu, dobrou víru a spravedlnost. Stát je vázán svým právem přísněji než jednotlivec a lze ho žalovat.
Pojmy: kontinentální Rechtsstaat (état de droit) se v Evropě sbližuje s angloamerickým rule of law (vláda práva). Teorie právního státu mají formální, procedurální a substantivní aspekt, užší a širší koncepce (k tomu Fullerova Vnitřní morálka práva). Klasici: Dicey, von Mohl, Carré de Malberg.
Tři pilíře: demokracie – vláda práva – ochrana lidských práv (čl. 1 Ústavy, preambule EÚLP, čl. 2 SEU). Vláda většiny je korigována vládou pravidel a pravomoci vykonávají instituce, ne osoby (Cepl: „lépe je podle řádu se naučit žít, než ho měnit podle toho, jak se nám to právě hodí“).
Znaky: zákonnost (Princip legality, primát zákona); právní jistota; zákaz libovůle; přístup k soudu; úcta k lidským právům; rovnost před zákonem a nediskriminace.
Materiální právní stát: stát, v němž se nejen dodržují zákony, ale hodnoty a cíle legislativy musí být spravedlivé (93, zákon o protiprávnosti komunistického režimu). „Absence odůvodnění rozhodnutí vždy značí zvýšené riziko libovůle“ (Pl. ÚS 77/06, legislativní přílepky).
Kritika: Hobbes, Schmitt („právo je vůle vládnoucí třídy“), critical legal studies, feministická kritika (jsou pravidla neutrální?), užívání konceptu jako politického meče či štítu. Argument právním státem užívá i ESLP (např. Grzęda v. Polsko, 2022; Tuleya v. Polsko, 2023).
Standardy viz Rule of Law Checklist.
Odkaz na původní dokument
Teorie práva I
Právní stát
Stát právo vytváří, uplatňuje a bývá i jeho adresátem. V právním státě nemůže jednat jinak, než jak mu ukládají právní normy: státní moc lze realizovat jen na základě a v mezích práva. Jde o převahu práva nad státem.
Projevy:
- Princip legality (vláda práva, zákonnost),
- Legální licence pro jednotlivce,
- Enumerativnost veřejnoprávních pretenzí pro stát.
Právo, kterým je stát vázán, musí mít určité kvality: být předvídatelné, srozumitelné a chránit před silou veřejné moci. Materiální pojetí: právo a spravedlnost nejsou zákonodárci k dispozici. Spolkový ústavní soud odepřel nacistickým „právním“ předpisům platnost, protože zjevně odporovaly základním principům spravedlnosti (Alexy). Viz i Lex iniusta non est lex.
Odkaz na původní dokument
Ústavní právo II
Právní stát
Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Ústava princip nedefinuje, jeho obsah dotváří judikatura.
- Formální právní stát: státní moc je vázána právem, jedná jen na základě zákona a v jeho mezích (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny), jednotlivec smí vše, co zákon nezakazuje (čl. 2 odst. 4 Ústavy). Právo musí splňovat formální kvality: obecnost, veřejnost, srozumitelnost, prospektivitu, stálost, bezrozpornost, soulad aplikace s textem. To jsou Fullerovy požadavky vnitřní morálky práva. Lon Fuller jich uvádí osm: obecnost, veřejnost (vyhlášení), prospektivita (zákaz retroaktivity), srozumitelnost, bezrozpornost, proveditelnost (nežádá nemožné), stabilita v čase a kongruence (soulad jednání úředníků s vyhlášeným pravidlem). Úplné selhání v jednom z nich podle něj vede k tomu, že nejde o právo vůbec.
Rule of law × Rechtsstaat: anglosaský rule of law vychází z vlády práva nad mocí, rovnosti před zákonem a ochrany práv běžnými soudy (Dicey). Německý Rechtsstaat byl původně formální (vázanost správy zákonem) a materiální obsah získal až po roce 1945 (Základní zákon, vázanost zákonodárce základními právy). Česká ústava navazuje na materiální Rechtsstaat.
- Materiální právní stát: nestačí dodržovat jakékoli procedurálně řádně vzniklé právo, rozhoduje respekt k normám, které jsou v souladu se základními hodnotami demokratické společnosti (Listina). Právní stát není hodnotově „amorfní“. Český ústavní soud se k materiálnímu pojetí přihlásil už v nálezu Lustrace I (92, napadený zákon č. 451/1991 Sb. podmiňoval na 5 let výkon vybraných funkcí lustračním osvědčením; obstál až na dílčí ustanovení) a v nálezu 93. Normativní oporou je materiální jádro Ústavy (čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy), viz Stabilita a dynamismus ústavy.
Jiné ústavní soudy střední Evropy (Maďarsko) se při vyrovnání s minulostí přiklonily spíše k formálnímu pojetí.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Princip legality, Legální licence, Enumerativnost veřejnoprávních pretenzí, Princip právní jistoty
- Související: Lex iniusta non est lex