Kapitola předmětu Obecné právní dějiny
Obsah: smysl právních dějin, periodizace, základní typy státu a práva, vývojové etapy předmoderního státu.
Právní dějiny
Obor, který ukazuje, že právo není jen to, co dnes platí: odhaluje širší společenské pozadí práva (vazby na ekonomiku, politiku, společenské nálady, přírodní podmínky). Plní funkci propedeutiky (lepší porozumění podstatě institutů) a je zdrojem právní argumentace. Obecné právní dějiny jsou propedeutikou pro české a československé právní dějiny. Ukazují provázanost vývoje, ale i ošidnost mechanického přenášení institutů.
Periodizace
Časové vymezení dílčích etap a jejich charakteristika. Je významná pro učení (logické uspořádání, možnost odvozovat), ale je lidským výtvorem: je účelová a neexistuje jediná správná. Mezníky lze volit volně, hrozí „znásilňování“ historie (změny v právu se navíc často opožďují). Kurz je eurocentrický s důrazem na nejnovější dějiny. Stát je historický a proměnlivý pojem (Jellinek: území, obyvatelstvo, ze společnosti vydělená veřejná moc), vzniká postupně oslabováním rodových struktur.
Příklad dílčí periodizace (československé dějiny 1918–1945): první ČSR (1918–1938), druhá Č-SR (1938–1939), Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939–1945).
Typy státu a práva
Základní typy v rámci evropského systému práva:
- starověké (otrokářské) státy a právní řády: raně starověké východní despocie (Mezopotámie, Chetité, Egypt, Čína, Indie, Izrael) a vyspělé otrokářské státy (řecké státy, Řím do 476),
- středověké (předmoderní, feudální) státy: patrimoniální (úřednický) stát raného středověku, feudální rozdrobenost, stavovství,
- raně novověké (absolutistické) státy: přechod k modernímu státu (Absolutismus),
- konstituční státy kapitalistické éry: moderní ústava, dělba moci, občanská práva, rovnost před zákonem, členění práva podle předmětu úpravy, právní stát,
- státy sovětského typu: internacionalismus, stát a právo jako přechodné formy („odumírání“), malá úcta k právu, formální ústavy, dělba moci nahrazena dělbou práce, vedoucí úloha strany, třídní přístup, nová odvětví (Sovětské právo),
- fašistické a nacistické státy: vůdcovský princip, nacionalismus a rasové teorie, paternalismus, nerespektování zásad zákonnosti (Nacistické právo).
Seminář doplňuje státovědné třídění: předstátní formy (impéria, segmentární společnost), stavovský, absolutistický, národní a moderní stát.
Patrimoniální stát
Raně středověký „úřednický“ stát, v jehož středu stojí panovník, který vládne státu jako svému majetku (dědictví, patrimonium). Centralizující moc vykonává prostřednictvím úředníků a družiny. Ve střední Evropě po něm následovala feudální rozdrobenost: moc se přesunula na lenní pány.
Feudalismus
Lenní uspořádání středověké společnosti: panovník propůjčuje půdu (léno) vazalům výměnou za věrnost a službu, vazalové ji dále propůjčují svým vazalům. Vzniká hierarchická pyramida osobních vazeb a rozdrobení státní moci. Na kontinentu platilo „vazal mého vazala není mým vazalem“, v Anglii po roce 1066 naopak „vazal mého vazala je i mým vazalem“ (Common law).
Stavovská monarchie
Stát jako právnická osoba, v němž moc sdílí panovník a stavy (šlechta, duchovenstvo, města), sdružené ve sněmech. Stavy jsou veřejnoprávní korporace s vlastními privilegii. Stavovský dualismus je předstupněm parlamentarismu. Stavy se často dostávaly do sporu s panovníkem o moc, což se promítalo i do kodifikačních snah (Kodifikace).
Absolutismus
Panovnické samovládí jako přechodová fáze mezi středověkým a moderním státem (zhruba 16. – pol. 19. století). Ludvík XIV.: „Stát jsem já.“
- stát: centralizace, byrokratizace (profesionální úřednictvo), stálá armáda, centralizované soudnictví, nárůst agendy, omezení či nesvolávání stavovských sněmů,
- právo: unifikace a psané právo, ústup obyčeje ve prospěch normativních aktů (patentů, nařízení), odbourávání partikularismu, členění podle předmětu úpravy (vznik trestního a občanského práva), první kodifikace, idea rovnosti před zákonem, vliv přirozenoprávních teorií,
- osvícenský absolutismus ve střední a východní Evropě (Marie Terezie, Josef II., Fridrich Veliký, Kateřina II.): reformy zefektivňující stát a humanizující právo.
V absolutismu se formují rysy moderního státu. Pojem „stát“ v dnešním smyslu použil poprvé Machiavelli (1513). Viz Zrod moderního práva.