Definice
Sovětské právo – Právo sovětského státu chápané jako třídní nástroj s perspektivou odumření, popírající soukromé právo a předrevoluční řád.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Sovětské právo
Pojetí: právo je „vůle dělnické třídy povýšená na zákon“ (podle Marxe), přechodný jev, který má odumřít.
- Petr Stučka: právo je „systém společenských vztahů odpovídajících zájmům vládnoucí třídy a chráněných její organizovanou silou“ (sociologické pojetí),
- Jevgenij Pašukanis: teorie odumírání práva, popraven 1937,
- Andrej Vyšinskij (generální prokurátor, strůjce politických procesů): normativní definice („souhrn pravidel chování vyjadřujících vůli vládnoucí třídy… zajištěných donucovací mocí“), teorie důkazů odmítající presumpci neviny (doznání „královnou důkazů“).
Znaky: negace předrevolučního práva a odmítnutí římského práva, prvotním pramenem bylo revoluční právní vědomí, pak záplava psaných norem. Popření dělení na soukromé a veřejné právo, převaha kogentních norem, „revoluční účelnost“ a společenský zájem, vměšování moci do všech oblastí. Od 30. let socialistický právní pozitivismus a „socialistická zákonnost“, od 2. pol. 50. let zmírnění nejkřiklavějších rysů. Nová odvětví (pracovní, rodinné, kolchozní, hospodářské) vznikla z popření soukromého práva a potřeb plánované ekonomiky.
Etapy zákonodárství: dekrety (1917–1918, nepřehledné), systémová neujasněnost (1918–1921), kodifikace za NEP (1922–1935, 7 kodexů), stalinské období (1936–1956), plánovitá reforma (1956–1991, nedokončený Svod zákonů SSSR).
Odkaz na původní dokument