Kapitola předmětu Státověda
Dělba moci
„Rozdělení kompetencí zákonodárství, exekutivy a soudnictví mezi různé státní orgány, které jsou navzájem oddělené a kontrolují se formou brzd a vyvážení“ (Filip, Svatoň). Oddělené instituce vykonávají oddělené funkce a vzájemně se kontrolují (Reschová). Dělba moci odmítá koncentraci moci v jedné osobě či instituci. Opakem je koncentrace moci.
Dějiny myšlení:
- John Locke: moc zákonodárná a výkonná (zahrnuje i soudnictví), navíc federativní (mezinárodní vztahy). Součást projektu omezené vlády,
- Montesquieu: přidává samostatnou moc soudní → trojdělba.
Pojetí: dualistické (Locke), trialistické (Montesquieu), kvadrialistické (např. vládní a výkonná moc, kontrolní moc). K tomu otázka čtvrté moci.
Rozměry:
- Horizontální a vertikální dělba moci,
- mezi složkami i uvnitř složek: v exekutivě (prezident, vláda, byrokracie), v legislativě (bikameralismus), v justici (civilní, trestní, správní, ústavní),
- komponenty (Waldron; Baroš, Dufek, Kosař): oddělení funkcí, oddělení institucí, oddělení osob (personální neslučitelnost), Brzdy a protiváhy.
Rozlišuje se dělba moci ve smyslu formálním, materiálním, subjektivním a právním.
Zdůvodnění: negativní koncepce (zabránit tyranii) a pozitivní (efektivita vládnutí: „omezená vláda je či může být mocnější než vláda neomezená“, Baroš podle Holmese). Každá moc přispívá svými specifiky ke „společnému projektu vládnutí“ (Kavanagh). Metacíle: svoboda, vláda práva, efektivita.
V praxi: meze soudcovského dotváření práva (Pl. ÚS 23/24, vnosy do společného jmění: NS „dotvořil zákon“ a nahradil vůli zákonodárce), nezávislost soudnictví (SDEU, ESLP), přezkum nouzových opatření.
Výzvy: nouzové stavy a exekutivní dominance (executive unbound), autoritářský populismus útočící na soudy, nezávislé instituce a opozici, technokracie a excesivní judicializace. Hrozby: směšování funkcí, prolnutí osob, zrušení brzd a protivah.
Vazba na formu vlády: v absolutní monarchii dělba moci není; v prezidentské formě je přísná (oddělení), v parlamentní kooperativní.
Horizontální a vertikální dělba moci
- horizontální: dělba mezi orgány na stejné úrovni, tj. mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní,
- vertikální: dělba moci mezi úrovně veřejné moci: federace a členské státy, stát a územní samospráva, stát a nadnárodní úroveň (EU).
Obě roviny se navzájem ovlivňují.
Brzdy a protiváhy
Checks and balances: systém vzájemné kontroly a vyvažování mocí, aby žádná nezískala převahu. Je jedním ze dvou principů dělby moci (vedle oddělenosti, samostatnosti a nezávislosti mocí). Příklady: suspenzivní veto prezidenta, soudní přezkum ústavnosti zákonů a zákonnosti správních aktů, vyslovení nedůvěry vládě.
Čtvrtá moc
Otázka, kam zařadit centrální banky, státní zastupitelství, účetní dvory (NKÚ), ombudsmany a podobné instituce. Podle Kadlece, Šipulové a Kosaře jde o nadstranické, ale politicky citlivé (a odpovědné) instituce, které realizují určitou ústavní hodnotu, jejíž realizace nemusí být v zájmu vládnoucí většiny (Tushnet: new fourth branch; Khaitan: guarantor institutions).