Definice
Status civitatis – Příslušnost k římské obci (občané, Latinové, peregrini); Constitutio Antoniniana (212) udělila občanství téměř všem svobodným.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Status civitatis
Příslušnost k římské obci. Uplatňoval se princip personality: na osobu se aplikovalo právo její obce.
- Cives Romani: občanství vzniká narozením (z matrimonium iustum), udělením nebo civilní manumisí. Zaniká ztrátou svobody, přijetím jiného občanství a za císařství deportací.
- Latini: prisci (staří Latinové, mají ius commercii i conubii), coloniarii, Iuniani (praetorští propuštěnci, jen ius commercii),
- Peregrini: cizinci (původně hostes, nepřátelé), dále socii (foederati) a provinciales,
- v poklasické době coloni: dědičně připoutáni k půdě, základ středověkého poddanství (Kolonát).
Constitutio Antoniniana (Caracalla, 212 n. l.) udělila občanství téměř všem svobodným obyvatelům říše, kromě peregrini dediticii.
Práva občana viz Ius commercii, Ius conubii, u mužů navíc ius suffragii (volit) a ius honorum (zastávat úřady). Původně byli cizinci prostě hostes (nepřátelé). Pro styk s provinciály, kteří občanství neměli, vzniklo v praxi a v ediktu cizineckého praetora ius gentium.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Ius commercii, Ius conubii