Definice
Právní odpovědnost – Uplatnění nepříznivých následků stanovených normou vůči tomu, kdo porušil právní povinnost nebo komu je porušení přičítáno; zpravidla vznik sekundární povinnosti sankční povahy.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Právní odpovědnost
Uplatnění nepříznivých následků stanovených právní normou vůči tomu, kdo porušil právní povinnost (nebo komu je porušení přičítáno), případně hrozba takových následků vůči tomu, komu je povinnost stanovena. Je to právní konstrukt (institut), který nemusí odpovídat běžnému chápání slova „odpovědnost“. Stanoví, kdo a za jakých podmínek musí strpět újmu na svých právech jako následek jednání či stavu v rozporu se státem chráněnými zájmy.
Je specifickým druhem odpovědnosti: vedle ní existuje odpovědnost ústavní, politická (ztráta důvěry), morální a další. Lze ji chápat jako právní institut i jako právní vztah.
Definice v české vědě zdůrazňují vznik sekundární povinnosti sankční povahy:
- Gerloch: zvláštní forma právního vztahu, v němž na základě porušení právní povinnosti vzniká nová povinnost sankční povahy,
- Harvánek: uplatnění nepříznivých následků vůči delikventovi,
- Knapp: povinnost snést zákonem stanovenou újmu, nastane-li zákonem stanovená skutečnost,
- Boguszak: povinnost strpět následky v rámci odpovědnostního poměru, zpravidla vznik nové (sekundární) povinnosti v důsledku zaviněného porušení.
Odpovědnost se nepojí jen s protiprávním jednáním: zahrnuje i „ručení bez povinnosti“ (Weyr), tedy zavázanost, jejímž účelem je odčinit újmu. Ručení splývá s objektivní odpovědností.
Vzniká z protiprávního jednání a protiprávního stavu, nevzniká z právního jednání a právní události.
Koncepce: aktivní × pasivní. Macur rozlišuje i koncepci komplexní, mocenskou, sankční a extenzivní.
Odkaz na původní dokument