Definice
Prameny práva EU – Primární právo (zřizovací smlouvy, Listina základních práv EU, obecné zásady) a sekundární právo (nařízení, směrnice, rozhodnutí).
Výklad v předmětech
Úvod do mezinárodního a evropského práva
Prameny práva EU
Právo EU je samostatný právní systém (ani mezinárodní, ani vnitrostátní), který buduje institucionální strukturu EU, upravuje vztah k členským státům (pravomoci) a jednotlivé oblasti integrace. Viz Právo EU.
- primární právo: zřizovací smlouvy (Smlouva o EU, Smlouva o fungování EU, Euratom), přístupové smlouvy, Listina základních práv EU a obecné zásady práva EU,
- sekundární právo (vydávané orgány EU na základě primárního práva): nařízení, směrnice, rozhodnutí a nezávazná doporučení a stanoviska (čl. 288 SFEU), legislativní a nelegislativní akty,
- mezinárodní smlouvy uzavřené EU.
Nařízení × směrnice:
- nařízení je „unijní zákon“: přímo použitelné a jednotné v celé EU (unifikace), používá se tam, kde je nezbytná jednotná úprava (výlučné pravomoci, koordinace sociálního zabezpečení, GDPR),
- směrnice je určena členskému státu a zavazuje ho co do výsledku. Stát ji transponuje do vnitrostátního práva, které zůstává národní, ale jeho obsah je předurčen. Slouží ke sbližování (harmonizaci) práva a stanovení minimálního standardu.
Vztah k vnitrostátnímu právu ovládá aplikační přednost práva EU a jeho přímý účinek.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Nařízení EU, Směrnice EU