Definice
Pozitivní právo – Systém platných pravidel, která jsou projevem vůle existujícího uznaného normotvůrce, mají určitou formu a jejichž neuposlechnutí je spojeno s nepříznivými následky; podle Weyra je výslovné, empirické, faktické, změnitelné a úmyslné.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Pozitivní právo
Systém (platných) pravidel jako projevů lidské vůle, která působí na adresáty, aby jednali určitým způsobem bez ohledu na svou vůli. Je vytvořeno existujícím uznaným normotvůrcem, má určitou formu a jeho neuposlechnutí je spojeno s nepříznivými následky. Je výsledkem rozumové a záměrné lidské aktivity, jeho vynucování je spojeno se státem a existuje, pokud platí.
Weyrovy znaky pozitivního práva: je výslovně stanovené, pochází od empirického normotvůrce, působí na společnost (fakticita), je změnitelné (s výjimkami) a je úmyslně stanovené.
Protikladem je Přirozené právo.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Dura lex, sed lex, Formální prameny práva
- Protiklad: Přirozené právo