Definice
Fiskální suverenita – Schopnost státu samostatně regulovat veřejné finance, hospodařit s prostředky a ukládat, vybírat a rozdělovat daně.
Výklad v předmětech
Finanční právo I
Fiskální suverenita
Druhý segment finanční suverenity státu (vedle monetární suverenity): stav, kdy je stát schopen regulovat veřejné finance, hospodařit se svými prostředky samostatně a nezávisle a vytvářet vlastní soustavu veřejných fondů. Její součástí je daňová suverenita: schopnost ukládat, vybírat a vymáhat daně a rozdělovat jejich výnos. Suverenitu nepopírá, že ji stát dobrovolně omezí vstupem do mezinárodních svazků (EU: fiskální odpovědnost, harmonizace DPH a spotřebních daní). Viz Státní moc.
Fiskální právo (fiskální část finančního práva, právo veřejných financí): relativně samostatný subsystém finančního práva upravující vztahy při tvorbě, rozdělování a užití veřejných peněžních fondů. Je vázáno předmětem (veřejné finance), účelem (materiální základ fungování státu) a metodou. Častěji než jiné části užívá soukromoprávní nástroje (smlouva, obligační metoda) a dvouetapovou aplikaci norem s primární odpovědností adresáta (daňový subjekt, příjemce dotace). Je nástrojem fiskální politiky (rozpočtové a daňové), jejíž meze jsou ekonomické (rozsah příjmů a výdajů) i právní (mandatorní výdaje, fiskální odpovědnost).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Měnová politika, Fiskální politika, Fiskální federalismus