Definice
Měnová politika – Soubor opatření centrální banky k udržení cenové stability, zejména ovlivňováním krátkodobých úrokových sazeb.
Výklad v předmětech
Národní hospodářství
Měnová politika
Souhrn opatření centrální banky k dosažení měnověpolitických cílů, zejména stability měny a cen. Centrální banka ovlivňuje zejména krátkodobé úrokové sazby na mezibankovním trhu. ČNB je podle Ústavy (čl. 98) a zákona č. 6/1993 Sb. povinna pečovat o cenovou stabilitu a je nezávislá. Rozhoduje bankovní rada podle prognózy na horizontu 12–18 měsíců. Viz Česká národní banka.
Měnověpolitické režimy:
- cílování měnové zásoby (určité množství peněz),
- cílování měnového kurzu (určitý vztah k jiné měně),
- cílování inflace: centrální banka předem oznámí inflační cíl (ČNB 2 %) a usiluje o něj ovlivňováním úrokových sazeb. Objevuje se v době plovoucích kurzů a vychází z toho, že dlouhodobý růst nejlépe podporuje cenová stabilita. ČNB ho používá od roku 1998.
Druhy: expanzivní (snižování sazeb, růst peněžní nabídky, podpora růstu a zaměstnanosti) a restriktivní (zvyšování sazeb, boj s inflací a přehřátím ekonomiky).
Transmisní mechanismus: proces, jímž se změna úrokových sazeb přenáší do klientských sazeb, úvěrů, kurzu, poptávky a nakonec do inflace a růstu.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Nástroje měnové politiky, Česká národní banka
- Související: Fiskální politika, Inflace