Definice
Fideicommissum – Neformální prosba zůstavitele, aby obtížený něco vydal obmyšlenému; od Augusta vymahatelná v kognici, u Justiniána splynula s legátem.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Fideicommissum
Svěřenství: neformální prosba či přání zůstavitele (fidei tuae committo, precativo modo), aby obtížený (dědic, odkazovník, i intestátní dědic) vydal něco obmyšlenému (fideicommissarius). Původně jen morálně závazné (tlak přátel zemřelého). Obtížit šlo kohokoli, kdo smrtí zůstavitele něco nabyl. Augustus zavedl vymahatelnost v kognici (cognitio extra ordinem), Claudius zřídil zvláštní praetory (praetores fideicommissarii).
Výhody oproti legátu: bez formy, mohl obtížit i intestátního dědice či odkazovníka, a původně se jím mohly obmyslet i osoby, které nemohly nabýt legát (peregrini, personae incertae, postumi alieni, caelibes, orbi). Obsahem se přiblížil damnačnímu legátu (obligační nárok na jakékoli dovolené plnění), od legátů ho odlišovala jen neformálnost. Poklasická doba legáty odformalizovala a na fideikomisy rozšířila minimum forem, až Justiniánovy konstituce z let 529–531 obě formy sloučily pod název legatum. Odkazovník má obligační nárok, věc ve vlastnictví zůstavitele může vindikovat. Rozdíl přežil v ústním fideikomisu (prohlášení vůči přítomnému dědici). Zůstavitel musel mít podle Justiniána testamenti factio aspoň v době smrti.
Fideikomisární substituce: na rozdíl od dědické substituce lze náhradníka stanovit i pro případ, že první fideikomisář už nabyl (po splnění podmínky, po jeho smrti).
Rodinný fideikomis (fideicommissum familiae relictum): určitá věc má zůstat v rodině (přecházet např. na prvorozeného), takže je fakticky nezcizitelná. Justinián ho omezil na čtyři pokolení. Středověký a novověký šlechtický fideikomis (ABGB) zrušil zákon z roku 1924. NOZ místo něj zavedl svěřenské fondy.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Fideicommissum hereditatis
- Související: Codicillus