Kapitola předmětu Občanské právo – obecná část
Obsah: pojem soukromého práva, vývoj kodifikace, občanský zákoník a jeho systematika, odvětví soukromého práva, normy a prameny, výklad a dotváření práva.
Soukromé právo
Soubor právních norem upravujících vzájemná práva a povinnosti formálně rovných osob nadaných autonomií vůle (§ 1 OZ odst. 1). Osoby v něm vystupují přímo, bez prostřednictví soudů, na rozdíl od civilního procesu (veřejnoprávní odvětví). Uplatnění soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Prakticky: v soukromoprávních věcech rozhodují zásadně soudy, správní orgány jen stanoví-li to zákon (§ 7 OSŘ).
Hranici mezi soukromým a veřejným právem nelze přesně narýsovat, viz Veřejné a soukromé právo.
Teorie odlišování veřejného a soukromého práva
- zájmová (Ulpianova): kritériem je soukromý × veřejný zájem. Je málo spolehlivá: veřejné právo chrání i soukromé zájmy (trestné činy proti majetku) a soukromé právo odráží veřejné zájmy,
- mocenská (subordinační): souřadné × nadřízené/podřízené postavení subjektů. Vychází z ní ÚS (Pl. ÚS 33/2000),
- organická (teorie subjektů): veřejné právo upravuje vztahy, kde aspoň jedna osoba je nositelem veřejné moci a tuto moc vykonává.
Kodifikace občanského práva v českých zemích
Zásadní vliv měla Recepce římského práva.
- Codex Theresianus (1766): komise Marie Terezie. Spíše kasuistický traktát než zákoník, platnosti nenabyl,
- Josefínský zákoník (1786): obecný zákoník občanský, díl první (osobní právo),
- ABGB (vydán 1811, účinný od 1812): tři díly, institucionální systém. Se změnami platil do roku 1950 a je inspiračním zdrojem NOZ,
- „střední“ občanský zákoník (1951): stručný, nová terminologie,
- občanský zákoník z roku 1964: přijat po Ústavě 1960, socialistická koncepce, po roce 1989 mnohokrát novelizován,
- NOZ (zákon č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014): připravila komise vedená prof. Karlem Eliášem, viz Občanský zákoník.
Systematika občanského zákoníku
Zákon č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014 (§ 3081 OZ). Je obecným předpisem soukromého práva (viz Občanské právo jako obecné soukromé právo).
Systematika (pět částí, pandektistické uspořádání):
- obecná část (§ 1–654),
- rodinné právo (§ 655–975),
- absolutní majetková práva (§ 976–1720): věcná práva a dědické právo,
- relativní majetková práva (§ 1721–3027): závazkové právo,
- přechodná a závěrečná ustanovení (§ 3028–3081).
Systém občanského práva může být institucionální (Gaius: osoby, věci, žaloby; ABGB) nebo pandektistický (obecná část, závazky, věcná, rodinná a dědická práva; BGB).
Přechodná ustanovení (§ 3028 OZ):
- osobní, rodinná a věcná práva: nepravá retroaktivita, od 1. 1. 2014 se řídí NOZ, ale vznik před tímto dnem se posuzuje podle dosavadní úpravy,
- jiné poměry (zejména závazky): ultraaktivita dosavadních předpisů, řídí se jimi i po 1. 1. 2014 (výjimky: nájem, účet),
- § 1–14 OZ se použijí i na starší poměry (§ 3030 OZ).
Občanské právo jako obecné soukromé právo
Občanské právo je obecné soukromé právo: jeho pravidla se uplatní subsidiárně na všechny soukromoprávní poměry, nestanoví-li zvláštní předpis jinak (§ 9 OZ odst. 2). Je vždy lex generalis.
Odvětví soukromého práva: obchodní právo (zejména právo obchodních korporací), pracovní právo, mezinárodní právo soukromé (kolizní normy), právo duševního vlastnictví, rodinné právo (součást OZ).
Pojetí: monistické (soukromé právo jako jednotný celek, jeden kodex: Švýcarsko, Nizozemí, ČR od 2014) × dualistické (oddělený obchodní zákoník: Německo).
Kogentní a dispozitivní normy
- dispozitivní normy připouštějí autonomní normotvorbu stran a uplatní se jen, nesjednají-li si strany něco jiného. V soukromém právu převažují,
- kogentní normy odchylné ujednání vylučují: absolutně kogentní jakékoli odchýlení, relativně kogentní jen odchýlení v neprospěch slabší strany.
Test kogentnosti (§ 1 OZ odst. 2): nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob (včetně práva na ochranu osobnosti). Zákaz může být přímý („zakazuje se“) nebo nepřímý („je neplatné“, „nepřihlíží se“). Kogentní je i norma, u níž by odchylné ujednání popřelo její smysl a účel (NS 29 Cdo 387/2016).
Prameny soukromého práva
- ústavní: LZPS, EÚLP,
- zákonné: OZ, ZOK, zákon o mezinárodním právu soukromém, autorský zákon aj.,
- podzákonné: zejména nařízení vlády k provedení OZ (č. 351/2013 Sb., úroky z prodlení),
- evropské: nařízení a směrnice EU (zejména ochrana spotřebitele, § 3015 OZ),
- právní principy: výslovné (§ 3 OZ odst. 2), induktivní (ze systematiky) a nepsané (§ 3 OZ odst. 3, Pl. ÚS 33/97), viz Principy soukromého práva,
- judikatura: legitimní očekávání rozhodnutí obdobně jako v případě již rozhodnutém (§ 13 OZ), judikatura SDEU,
- zvyklosti (fakticky dodržované bez vědomí závaznosti, § 558 OZ) × právní obyčej (usus longaevus + opinio necessitatis), který působí praeter legem, viz Právní obyčej,
- soft law: akademické projekty (zásady UNIDROIT, PECL, DCFR).
Výklad soukromého práva
Ústavně konformní výklad je výslovně předepsán (§ 2 OZ odst. 1, viz Ústavně konformní výklad), k tomu eurokonformní výklad. Zákonné ustanovení nelze vykládat jinak, než jak plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce. Nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu (§ 2 OZ odst. 2). Výklad a použití nesmí být v rozporu s dobrými mravy a vést ke krutosti či bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 OZ odst. 3).
Metody: jazykový (jen prvotní přiblížení), historický (skutečná vůle zákonodárce, subjektivní cíl), systematický, logický (a contrario, per eliminationem, a fortiori) a teleologický (smysl a účel, objektivní cíl).
Dotváření práva
Vyplnění mezery v zákoně:
- otevřená mezera (zákon pravidlo neobsahuje) se uzavírá analogií: analogia legis (podle ustanovení týkajícího se právního případu co do obsahu a účelu posuzovaného nejbližšího, § 10 OZ odst. 1) a analogia iuris (podle principů soukromého práva, dobrých mravů a ustálené doktríny, § 10 OZ odst. 2),
- zakrytá mezera (pravidlo dopadá na víc, než odpovídá jeho účelu) se uzavírá teleologickou redukcí.
Teleologická redukce
Neaplikace normy na případ, který sice spadá pod její jazykové znění, ale nikoli pod její smysl a účel. Uzavírá tak zakrytou mezeru v zákoně. Je protějškem analogie (ta rozšiřuje dopad pravidla na případy jeho znění nekryté).