Kapitola předmětu Úvod do mezinárodního a evropského práva
Obsah: prameny práva EU (primární a sekundární právo, nařízení a směrnice), Soudní dvůr EU, řízení o porušení povinnosti, řízení o předběžné otázce, vnitřní trh, občanství EU a schengenský prostor.
Prameny práva EU
Právo EU je samostatný právní systém (ani mezinárodní, ani vnitrostátní), který buduje institucionální strukturu EU, upravuje vztah k členským státům (pravomoci) a jednotlivé oblasti integrace. Viz Právo EU.
- primární právo: zřizovací smlouvy (Smlouva o EU, Smlouva o fungování EU, Euratom), přístupové smlouvy, Listina základních práv EU a obecné zásady práva EU,
- sekundární právo (vydávané orgány EU na základě primárního práva): nařízení, směrnice, rozhodnutí a nezávazná doporučení a stanoviska (čl. 288 SFEU), legislativní a nelegislativní akty,
- mezinárodní smlouvy uzavřené EU.
Nařízení × směrnice:
- nařízení je „unijní zákon“: přímo použitelné a jednotné v celé EU (unifikace), používá se tam, kde je nezbytná jednotná úprava (výlučné pravomoci, koordinace sociálního zabezpečení, GDPR),
- směrnice je určena členskému státu a zavazuje ho co do výsledku. Stát ji transponuje do vnitrostátního práva, které zůstává národní, ale jeho obsah je předurčen. Slouží ke sbližování (harmonizaci) práva a stanovení minimálního standardu.
Vztah k vnitrostátnímu právu ovládá aplikační přednost práva EU a jeho přímý účinek.
Soudní dvůr Evropské unie
Soudní orgán EU v Lucemburku (nezaměňovat s Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku). Skládá se ze Soudního dvora (27 soudců, 11 generálních advokátů) a Tribunálu (54 soudců). Funkce: řešení sporů a ukládání sankcí, ústavní a správní soud EU (přezkum aktů orgánů), sjednocování výkladu práva EU (Řízení o předběžné otázce).
Vynucování práva EU
Odpovídá subordinačnímu charakteru práva EU. Vynucují ho orgány EU (Komise ve správním řízení, Soudní dvůr v soudním řízení, výjimečně Rada) i orgány členských států (správní orgány a soudy). Směřuje vůči členským státům, orgánům EU i jednotlivcům.
Řízení o porušení povinnosti členským státem (čl. 258–260 SFEU):
- správní fáze před Komisí: výzva (vytýkací dopis) k vyjádření a poté odůvodněné stanovisko (v ČR přijímá vládní zmocněnec). Komise sama nerozhoduje ani netrestá,
- žaloba Komise (podle uvážení) nebo jiného členského státu (čl. 259, po předchozím projednání Komisí, vzácné: Rakousko v. Německo 2018, ČR v. Polsko 2021 o důl Turów),
- rozsudek Soudního dvora: jen určuje, zda stát porušil právo EU, stát musí přijmout nápravná opatření,
- nesplní-li stát rozsudek, druhé řízení a peněžité sankce (čl. 260): paušální částka a penále (za každý den), počítané z koeficientů závažnosti, trvání a platební schopnosti státu. U neprovedené transpozice směrnice lze sankci navrhnout již v první žalobě.
Dále Rada rozhoduje o nadměrném schodku veřejných financí.
Řízení o předběžné otázce
Řízení, ve kterém Soudní dvůr EU na žádost vnitrostátního soudu podá závazný výklad práva EU nebo rozhodne o platnosti aktu sekundárního práva (čl. 19 SEU, čl. 267 SFEU). Zajišťuje jednotný výklad práva EU, které je rámcové a vykládané v odlišných právních kulturách.
- může se obrátit každý vnitrostátní soud, považuje-li odpověď za nezbytnou,
- musí se obrátit soud, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek,
- výjimky z povinnosti: acte clair (výklad je zjevný, CILFIT, 283/81) a acte éclairé (otázka již byla vyřešena, např. C-282/06 OSA v. Lev).
Vnitrostátní řízení se přeruší, SDEU rozhodne zpravidla za 18–24 měsíců a vnitrostátní soud pak rozhodne ve věci. SDEU nerozhoduje meritorně a nemůže posuzovat platnost primárního práva. Obdobou v českém právu je předložení zákona Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
Vnitřní trh
Prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu (čl. 26 odst. 2 SFEU). Vyvinul se ze společného trhu (50. a 60. léta, čtyři svobody) přes Bílou knihu o dokončení vnitřního trhu (1985: odstranění fyzických, technických a fiskálních překážek) a Jednotný evropský akt do jednotného vnitřního trhu (1993). Složky: čtyři základní svobody a společné politiky (zemědělská, dopravní, obchodní, soutěžní, později vízová, azylová, měnová, ochrana spotřebitele a životního prostředí, soudržnost). Podmínkou je harmonizace práva směrnicemi.
Cíle a prostředky EU (čl. 3 SEU): vnitřní trh, prostor svobody, bezpečnosti a práva, hospodářská a měnová unie (euro), zahraniční politika a ochrana hodnot EU.
Občanství EU
Zavedeno Maastrichtskou smlouvou (1993): každý občan členského státu je občanem Unie. Občanství EU doplňuje, nenahrazuje státní občanství a nezakládá povinnosti. Práva: volný pohyb a pobyt, volební právo do Evropského parlamentu a v obecních volbách v místě bydliště, petice k EP a stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv, diplomatická a konzulární ochrana jiným členským státem.
Schengenský prostor
Prostor bez kontrol na vnitřních hranicích (EU kromě Irska a Kypru, plus Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko). Pravidla stanoví Schengenský hraniční kodex (nařízení 2016/399):
- vnitřní hranice lze překračovat kdekoli bez hraniční kontroly, možné jsou namátkové kontroly ve vnitrozemí. Při závažné hrozbě pro veřejný pořádek či bezpečnost lze dočasně znovu zavést ochranu vnitřních hranic (migrace, epidemie),
- vnější hranice se překračují jen na hraničních přechodech. Občané EU podléhají minimální kontrole (doklad totožnosti), státní příslušníci třetích zemí důkladné kontrole (podmínky vstupu, vízum). Vstup lze odepřít jen odůvodněným rozhodnutím napadnutelným u soudu,
- ostrahu vnější hranice zajišťují členské státy, koordinuje a podporuje ji Evropská pohraniční a pobřežní stráž (FRONTEX, od 2016).