Kapitola předmětu České a československé právní dějiny novověku
Obsah: sametová revoluce a ústavní změny 1989–1992, Listina základních práv a svobod, restituce, privatizace, lustrace, zánik ČSFR, vznik ČR a rekodifikace na přelomu století.
Sametová revoluce a ústavní změny 1989–1992
Po 17. listopadu 1989 (studentská demonstrace, vznik Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu) se režim zhroutil „sametově“ a zákonnými cestami (právní kontinuita):
- ústavní zákon č. 135/1989 Sb. (29. 11. 1989): vypuštění vedoucí úlohy KSČ a marxismu-leninismu z Ústavy 1960,
- kooptace poslanců do Federálního shromáždění a národních rad místo odvolaných (ústavní zákon o odvolávání poslanců, 1990),
- volba Václava Havla prezidentem (29. 12. 1989) a Alexandra Dubčeka předsedou FS,
- změna názvu státu (pomlčková válka: ČSFR, Česká a Slovenská Federativní Republika, od dubna 1990),
- svobodné volby (červen 1990), zákon o politických stranách, obnova obecní samosprávy (zákon o obcích 1990, zrušení národních výborů),
- Listina základních práv a svobod (1991), Ústavní soud ČSFR (1991), nesplněné pokusy o novou federální ústavu.
Přijetí Listiny základních práv a svobod
Ústavní zákon č. 23/1991 Sb. (9. 1. 1991) přijatý Federálním shromážděním, uvozený ústavním zákonem, podle něhož jí musí odpovídat ostatní předpisy. Moderní katalog lidských práv inspirovaný EÚLP a mezinárodními pakty. Po roce 1993 se stala součástí ústavního pořádku ČR (vyhlášena znovu jako č. 2/1993 Sb.). Viz Listina základních práv a svobod.
Restituce
Zmírnění některých majetkových křivd způsobených komunistickým režimem (od 25. 2. 1948) vrácením majetku původním vlastníkům nebo jejich dědicům, případně náhradou:
- malá restituce (zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd): drobné provozovny a domy znárodněné v 50. letech,
- velká restituce (zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích): majetek odňatý v rozhodném období,
- zákon o půdě (č. 229/1991 Sb.): zemědělský a lesní majetek,
- církevní restituce (zákon č. 428/2012 Sb.).
Podmínky: státní občanství (zprvu i trvalý pobyt, pobyt zrušil ÚS v roce 1994), rozhodné období a výčet důvodů odnětí. Restituce nezahrnuly majetek konfiskovaný podle Benešových dekretů (ÚS Pl. ÚS 14/94). Současně proběhla soudní rehabilitace (zákon č. 119/1990 Sb.).
Privatizace
Převod státního majetku do soukromých rukou jako součást transformace ekonomiky:
- malá privatizace (zákon č. 427/1990 Sb.): dražby obchodů a provozoven (1990–1993),
- velká privatizace (zákon č. 92/1991 Sb.): privatizační projekty, přímé prodeje, veřejné soutěže, transformace na akciové společnosti, kupónová privatizace (dvě vlny, 1992–1994, investiční privatizační fondy). Správu majetku do privatizace zajišťoval Fond národního majetku,
- transformace družstev (1992).
Lustrace
Prověření, zda osoby ucházející se o vybrané funkce ve veřejné správě, armádě, justici či státních podnicích nebyly příslušníky nebo spolupracovníky StB, vysokými funkcionáři KSČ, Lidových milicí apod. Velký lustrační zákon (č. 451/1991 Sb.) a malý (č. 279/1992 Sb., policie). Vydává se lustrační osvědčení (Ministerstvo vnitra). ÚS ČSFR (Pl. ÚS 1/92) zákon v podstatě potvrdil, zrušil však kategorii „kandidát tajné spolupráce“. Zákon byl prodloužen na neurčito (2005). Viz též Pl. ÚS 19-93 (Protiprávnost komunistického režimu).
Zánik ČSFR
Po volbách 1992 (vítězové: ODS v ČR, HZDS na Slovensku) se politické reprezentace dohodly na rozdělení státu. Slovenská deklarace svrchovanosti (17. 7. 1992), Ústava Slovenské republiky (1. 9. 1992), ústavní zákon č. 542/1992 Sb. o zániku ČSFR: federace zanikla 31. 12. 1992, nástupnickými státy jsou Česká republika a Slovenská republika. Rozdělení majetku upravil zákon č. 541/1992 Sb. Zánik proběhl bez referenda a ústavní cestou.
Vznik České republiky
Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) přijatá Českou národní radou 16. 12. 1992, účinná od 1. 1. 1993 (viz Ústava České republiky). ČR navázala na čs. právní řád recepčním ustanovením (čl. 112 odst. 1, § 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb.: kontinuita právního řádu a mezinárodních závazků). Senát zvolen až v roce 1996 (do té doby Prozatímní senát nevznikl, funkce plnila Poslanecká sněmovna). Reforma veřejné správy: vyšší územní samosprávné celky (kraje, ústavní zákon č. 347/1997 Sb., od roku 2000), zrušení okresních úřadů (2002), Nejvyšší správní soud (2003), Veřejný ochránce práv (2000). Přímá volba prezidenta od roku 2013. Vstup do NATO (1999) a EU (2004).
Rekodifikace práva po roce 1989
- 1990–1992: velká novela občanského zákoníku (1991, rovnost forem vlastnictví), obchodní zákoník (č. 513/1991 Sb.) a živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb.), zrušení hospodářského zákoníku a státní arbitráže, novely trestních předpisů (zrušení trestu smrti 1990),
- po roce 1993: harmonizace s právem EU, správní řád (2004), soudní řád správní (2002), exekuční řád (2001),
- velké rekodifikace: trestní zákoník (č. 40/2009 Sb.), zákon o trestní odpovědnosti právnických osob (2011), občanský zákoník (č. 89/2012 Sb., účinný 2014), zákon o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb.), zákon o mezinárodním právu soukromém (2012), zákon o zvláštních řízeních soudních (2013). Viz Kodifikace občanského práva v českých zemích.
Právnická povolání po roce 1989
Obnova svobodné advokacie (zákon o advokacii 1990/1996, Česká advokátní komora), svobodného notářství (notářský řád 1992, Notářská komora), transformace prokuratury na státní zastupitelství (zákon č. 283/1993 Sb.) bez všeobecného dozoru, nezávislost soudců jmenovaných bez časového omezení (zákon o soudech a soudcích 2002), soudní exekutoři (2001).