Kapitola předmětu České a československé právní dějiny novověku
Obsah: Mnichovská dohoda, druhá republika a autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi, Protektorát Čechy a Morava, Slovenský štát, teorie kontinuity a londýnské prozatímní státní zřízení.
Mnichovská dohoda
Dohoda Německa, Itálie, Velké Británie a Francie z 29./30. září 1938 (Hitler, Mussolini, Chamberlain, Daladier) bez účasti Československa, v duchu politiky appeasementu. Obsah: odstoupení pohraničních území s převahou německého obyvatelstva Německu ve lhůtě do 10. října 1938, mezinárodní komise pro stanovení hranic, záruky nových hranic (nesplněné). ČSR dohodu pod nátlakem přijala 30. 9. 1938.
Právní povaha: smlouva mezi třetími státy o území Československa, přijatá pod hrozbou síly, tedy s vadou projevu vůle. Exilová vláda ji považovala za neplatnou od počátku a Velká Británie a Francie od ní během války odstoupily. Na neplatnosti stojí Teorie kontinuity.
Důsledky: ztráta asi třetiny území a obyvatel, pohraničního opevnění a průmyslu, první vídeňská arbitráž (2. 11. 1938, jih Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku), zábor Těšínska Polskem, abdikace Beneše a vznik druhé republiky.
Druhá republika
Období od Mnichova do 15. března 1939. Stát se přejmenoval na Česko-Slovensko a přeměnil v autoritativní režim:
- federalizace: ústavní zákon o autonomii Slovenské krajiny (č. 299/1938 Sb.) a o autonomii Podkarpatské Rusi (č. 328/1938 Sb.): vlastní sněmy a vlády,
- ústavní zákon o zmocnění (č. 330/1938 Sb.): vláda mohla nařízeními měnit i ústavní zákony (viz Zmocňovací zákon),
- zjednodušení stranického systému: v českých zemích Strana národní jednoty (vládní) a Národní strana práce (opoziční), komunistická strana zakázána, na Slovensku jednotná Hlinkova slovenská ľudová strana,
- prezident Emil Hácha (zvolen 30. 11. 1938),
- diskriminační a antisemitská opatření, omezení svobody tisku a sdružování.
Zánik: vyhlášení Slovenského státu (14. 3. 1939), maďarská okupace Podkarpatské Rusi a německá okupace českých zemí (15. 3. 1939).
Protektorát Čechy a Morava
Okupované české země po 15. březnu 1939, zřízené výnosem Vůdce a říšského kancléře ze 16. března 1939. Právní povaha: součást Velkoněmecké říše s omezenou autonomií. Říše si vyhradila zahraniční politiku, obranu, dopravu, spoje a celní území. Obyvatelstvo se dělilo na říšské občany (Němce) a protektorátní příslušníky, kteří podléhali odlišnému právu.
Dualita orgánů:
- autonomní (protektorátní): státní prezident (Emil Hácha), protektorátní vláda (předsedové A. Eliáš, od 1942 Jaroslav Krejčí; zákonodárná moc vládními nařízeními, Národní shromáždění nezasedalo), zemské a okresní úřady, Národní souručenství jako jediná politická organizace,
- říšské: říšský protektor (K. von Neurath, fakticky R. Heydrich, K. H. Frank) se širokými pravomocemi (mohl rušit opatření autonomních orgánů a vydávat nařízení), oberlandráti (dozor nad autonomní správou), gestapo, říšské soudy.
Autonomie byla formální, reálná moc patřila říšským orgánům. Právo: zůstalo čs. právo, pokud neodporovalo převzetí ochrany Říší. Uplatňovala se přednost říšského práva a recepce norimberských rasových zákonů (1939 nařízení o židovském majetku, arizace). Stanné právo (1941–1942 a po atentátu na Heydricha), uzavření vysokých škol (17. 11. 1939), perzekuce.
Soudnictví: dualita protektorátních (autonomních) soudů a německých soudů (zvláštní soudy, Lidový soudní dvůr), které rozhodovaly věci Němců a politické činy, stanné soudy.
Slovenský štát
Formálně samostatný stát vyhlášený 14. března 1939 slovenským sněmem pod nátlakem Německa, fakticky satelit Německa (ochranná smlouva). Ústava z 21. 7. 1939: autoritativní, stavovská a klerofašistická koncepce, vedoucí role Hlinkovy slovenské ľudové strany, prezident Jozef Tiso. Deportace Židů (1942). Slovenské národní povstání (1944) a obnova ČSR v roce 1945. Podkarpatská Rus byla okupována Maďarskem (1939) a po válce připojena k SSSR (smlouva z 29. 6. 1945).
Teorie kontinuity
Právní koncepce, podle níž Československá republika nepřetržitě trvala i po roce 1938, protože Mnichovská dohoda byla od počátku neplatná a vše, co z ní vzešlo (druhá republika, protektorát, Slovenský štát), bylo protiústavní. Tvůrcem byl Edvard Beneš, který rezignaci z roku 1938 považoval za vynucenou a pokračoval v úřadu prezidenta. Důsledky: legitimita exilových orgánů, obnovení předmnichovského právního řádu v roce 1945 a dočasnost protektorátního práva (tzv. nesvobodná doba od 30. 9. 1938 do 4. 5. 1945).
Prozatímní státní zřízení
Londýnské exilové zřízení založené na teorii kontinuity:
- Československý národní výbor (Paříž 1939, uznán jen omezeně),
- prozatímní státní zřízení (1940): prezident republiky (Beneš), vláda (předseda Jan Šrámek) a Státní rada jako poradní a kontrolní kvaziparlamentní orgán,
- mezinárodní uznání: Velká Británie (1940 prozatímně, 1941 plně), SSSR a USA (1941),
- normotvorba: dekrety prezidenta republiky vydávané na návrh vlády a kontrasignované, nahrazující zákony. Jejich základem byl ústavní dekret o výkonu moci zákonodárné (1940). Dekrety pak ratihabovalo Prozatímní národní shromáždění (1946) a některé zůstávají součástí právního řádu (Benešovy dekrety).