Kapitola předmětu Teorie práva II
Obsah: proč a jak argumentovat dřívějšími rozhodnutími, struktura soudního rozhodnutí, hledání ratio decidendi, závaznost judikatury NS, NSS a ÚS, sbírky rozhodnutí. Základy viz Teorie práva I – Neautonomní prameny práva.
Argumentace judikaturou
Soudy aplikují obecné normy na konkrétní spory a součástí aplikace je interpretace. Z principu bezrozpornosti a jednoty práva plyne, že podobné případy se mají rozhodovat podobně (srov. Dworkinova teorie jedné správné odpovědi). Nalezená dřívější rozhodnutí však nejsou důvody, ale argumenty podporující rozhodnutí. Rozhodnutí musí stát na absolutně závazných pramenech práva.
Proč judikaturou argumentovat: právo je „konzervativní“ disciplína, judikatura podporuje právní jistotu, dokládá koherenci rozhodnutí se systémem a rozhodnutí vyšších soudů působí i svou autoritou.
Pravidla:
- být transparentní: neurčitý odkaz na „judikaturu“ nestačí,
- netvrdit „ustálenou judikaturu“, kterou nelze prokázat. Jedním rozhodnutím argumentovat lze, ale není to ustálená judikatura,
- argumentovat právním názorem z ratio decidendi, ne náhodnými větami odůvodnění. Právní názor není norma, je to interpretace normy v kontextu případu,
- ověřit skutkovou podobnost (soudy nemají pravomoc vydávat obecné normy), např. 7 Tz 179/99 (odpovědnost soudce za justiční vraždu) × 7 Tdo 549/2008 (prokurátorka),
- ověřit aktuálnost (IV. ÚS 2022/11 o kamerách v domě je z doby před NOZ a GDPR),
- odkázat neznamená argumentovat: nestačí „v souladu s názorem NS v 7 Tz 179/99“, je třeba vysvětlit proč.
Judikatura je „ustálený právní názor k určité otázce, zpravidla vrcholných soudů“. Je to neautonomní pramen, ve Peczenikově škále pramen, který by se měl použít.
Struktura soudního rozhodnutí
- záhlaví,
- výrok,
- odůvodnění:
- narativní část shrnuje předchozí řízení, popisuje provedené důkazy a dovozuje prokázaná skutková tvrzení. Výsledkem je skutkový stav, tedy „příběh“ případu,
- normativně-argumentační část podřazuje příběh pod právní normy (Subsumpce) a vysvětluje výběr a výklad norem. Při aplikaci principů se používá proporcionalita,
- poučení.
Ratio decidendi
Nosné důvody rozhodnutí: nezbytné operace s právními normami včetně interpretace, bez kterých by rozhodnutí nemohlo být učiněno. Jen tyto úvahy lze považovat za „judikaturu“. Protikladem je Obiter dictum.
Jak ho hledat: 1. Co se stalo? 2. Jakou hlavní otázku si soud klade a v jakém právním rámci? 3. Bez jakého argumentu by soud nemohl dojít ke svému závěru?
Příklad 7 Tdo 549/2008: prokurátorka v monstrprocesu z roku 1950 (o vině rozhodly předem mimosoudní orgány, účastnila se popravy). Otázka zní, zda se podílela na vraždě. Rámec tvoří trestní zákon č. 117/1852 ř. z. Ratio decidendi: proces postrádal elementární rysy soudního řízení a byl „vražedným mechanismem“, a státní zástupce, který se na takovém procesu vědomě podílí, se podílí na vraždě (měřítkem jsou nadčasové etické atributy výkonu funkce).
Sjednocovací stanovisko
Stanovisko k rozhodovací činnosti soudů, které Nejvyšší soud (§ 14 odst. 3 zákona o soudech a soudcích) a Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 2 SŘS) přijímají kolegiem nebo plénem na základě vyhodnocení pravomocných rozhodnutí, v zájmu jednotného rozhodování soudů. Problém: vzniká mimo kontext rozhodovacího procesu a je zobecněno nad rámec konkrétního případu, takže jeho závaznost je sporná. Přesto z právního řádu plyne, že dává smysl rozhodovací praxi NS a NSS následovat.
Precedenční závaznost nálezů Ústavního soudu
Podle čl. 89 Ústavy odst. 2 jsou vykonatelná rozhodnutí ÚS závazná pro všechny orgány i osoby. Sporné je, zda jen výroky, nebo i právní názory. ÚS (IV. ÚS 301/05) z čl. 89 odst. 2 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy dovodil, že obecné soudy musí respektovat jeho výklad ústavního pořádku v obdobných věcech (tzv. „precedenční“ závaznost, v uvozovkách). Důvodem je role ÚS jako orgánu ochrany ústavnosti, který je primárně povolán vykládat ústavu. Srov. § 57 odst. 3 zákona o ÚS (zveřejnění právního názoru všeobecného významu).
Kasační závaznost
Vázanost nižšího soudu právním názorem soudu vyššího, který jeho rozhodnutí zrušil a věc vrátil (§ 226 OSŘ odst. 1 pro odvolací soud, § 243g OSŘ pro dovolací soud). Váže jen v dané věci. Proti ní stojí otázka obecné „precedenční“ závaznosti.
Sbírky soudních rozhodnutí
Zákonné (úřední) sbírky:
- Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek (NS, § 24 zákona o soudech a soudcích): stanoviska a vybraná rozhodnutí NS a ostatních soudů, výběr provádějí kolegia nadpoloviční většinou všech členů,
- Sbírka rozhodnutí NSS (§ 22 SŘS),
- Sbírka nálezů a usnesení ÚS (§ 59 zákona o ÚS): všechny nálezy, usnesení jen podle usnesení pléna.
Zveřejnění je indikátorem důležitosti (novost, změna judikatury). Argumentovat lze i nezveřejněnými rozhodnutími, ta však bývají pro účastníky hůře dostupná.