Kapitola předmětu Státověda
Funkce státu
Hlavní směry činnosti státu:
- materiální pojetí (úkoly státu): zabezpečení reprodukce celé společnosti i mocenských struktur. Činnosti mocenské, ideologické, ekonomické, sociální, kulturní, vzdělávací a ekologické,
- formální pojetí: druhy činnosti, tedy legislativa, exekutiva a soudnictví,
- dělení na vnitřní (sociální, právní, ekonomická, bezpečnostní) a vnější (mezinárodní vztahy, obchod, obrana).
Na funkce působí mezinárodní a nadnárodní prvek (EU), úkoly státu formulují i politické strany a zájmové skupiny. Funkce stát realizuje státním mechanismem.
Státní mechanismus
„Politickoprávně institucionalizovaný systém realizace státní moci a zajišťování státní suverenity“ (Filip). Metafora „stát je stroj“, tedy organizace státu. Složky:
- státní orgány (základní složka),
- zvláštní složky (bezpečnost a ochrana státu: armáda, policie),
- státní organizace (např. Správa železnic, dříve Česká pošta), které zajišťují chod státu.
Státní orgán
Základní složka státního mechanismu (vláda, ministerstva, parlament, soudy, úřady). Vyznačuje se státně mocenským charakterem: autoritativně rozhoduje a vykonává státní moc, v případě potřeby i donucením. Tuto vlastnost mají jen orgány, ne zvláštní složky ani organizace.
Složky právního statusu státního orgánu jsou Pravomoc a působnost.
Dělení podle pravomoci: orgány ústavodárné (ústava a ústavní zákony), zákonodárné (zákony, zákonná opatření), výkonné (správní) (odvozené NPA, individuální akty, organizační činnost) a soudní (individuální akty, přezkum zákonnosti a ústavnosti, někde precedenty).
Pravomoc
U státního orgánu je pravomoc souhrn oprávnění, jimiž orgán plní své úkoly, tedy prostředky, kterými může působit. Podle prostředků:
- normotvorná: vydávání závazných normativních právních aktů (primárních, sekundárních na základě zmocnění),
- aplikační: vydávání individuálních právních aktů (soudní a správní řízení),
- organizační: jednání předepsaným způsobem tam, kde nejde o normotvorbu ani aplikaci (např. zprávy ombudsmana, statistiky NKÚ).
Některé orgány mají pravomoc normotvornou i aplikační současně (ministerstva). Pravomoc určuje, jak orgán působí, působnost určuje, v čem.
Působnost orgánu
Vymezení, v jakých záležitostech může orgán svou pravomoc vykonávat.
- předmět působnosti (jaké vztahy orgán upravuje),
- obsah (jak je upravuje),
- rozsah: územní (celostátní × místní), časový (trvalá × dočasná), věcný, funkční (např. první × druhá instance) a osobní (obecná × zvláštní).
U obcí a krajů se rozlišuje působnost samostatná a přenesená (Samospráva).