Definice
Základní zákon SRN – Ústava SRN z roku 1949 s nezměnitelným jádrem, korporativním federalismem, konstruktivním votem nedůvěry a Spolkovým ústavním soudem.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Základní zákon SRN
Grundgesetz (23. 5. 1949), připravený Parlamentní radou podle frankfurtských dokumentů. Název zdůrazňoval dočasnost. Struktura: základní práva, Spolek a země, nejvyšší orgány, zákonodárství, provádění zákonů, soudnictví, finance, obrana, přechodná ustanovení.
- federace: Bundestag a Bundesrat (delegovaný zemskými vládami, korporativní federalismus),
- klauzule věčnosti (čl. 79 odst. 3): nezměnitelné jádro (federální členění, spolupůsobení zemí, lidská důstojnost a základní principy), tedy materiální právní stát,
- Konstruktivní votum nedůvěry,
- Spolkový ústavní soud a vymahatelná základní práva, prezident jen s reprezentativní funkcí.
Srovnání s Výmarskou ústavou: Výmar měl suspendovatelná práva, silného prezidenta, slabou Říšskou radu, snadné svržení vlády a „pozitivní“ právní stát se státem v centru. Základní zákon má nezměnitelná práva, důslednou dělbu moci, silnější Bundesrat, konstruktivní votum, materiální právní stát a jednotlivce v centru. SRN je stabilní parlamentní demokracie. Po sjednocení (1990) platí pro celé Německo.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Konstruktivní votum nedůvěry
- Související: Výmarská republika
- Protiklad: Ústava NDR