Definice
Zánik manželství (Řím) – Manželství zanikalo smrtí, capitis deminutio a odpadnutím affectio maritalis – rozvodem (divortium) či zapuzením (repudium).
Výklad v předmětech
Římské právo I
Zánik manželství (Řím)
Odkaz na původní dokument
- smrtí manžela,
- media. Neplatí ius postliminii: manželství se po návratu ze zajetí neobnovuje. V poklasickém právu se zajetím manželství nerozpadalo hned, ale až po 5 letech.
- odpadnutím affectio maritalis:
- divortium: rozvod, původně jen z vůle muže, později i dohodou. V klasickém období byl volný, ale Augustus stíhal toho, kdo rozvod zavinil (peněžitý trest). V poklasickém období jen z taxativních důvodů, Justinián je rozšířil (žena chodila bez souhlasu muže do lázní, divadla, na hostiny; muž měl konkubínu nebo chtěl ženu zneužít k prostituci).
- repudium: zapuzení jedním manželem z taxativních důvodů (travičství, cizoložství, podvržení dítěte, padělání klíčů).
- u manželství cum manu mohl rozvést jen muž pro vinu ženy, schválenou domácím soudem, a to opačným aktem (contrarius actus): diffareatio před pontifiky, u coemptio a usus remancipace,
- volné manželství se rozvádělo neformálním projevem (tuas res tibi habeto); Augustus vyžadoval projev před 7 svědky nebo zapuzovací list (libellus repudii) a trestal zavinění. Za císařství byly stanoveny důvody a majetkové tresty (poenae divortii), Justinián zakázal rozvod dohodou a připustil jen jednostranný rozvod ze zákonného důvodu bez viny druhého (divortium bona gratia: slib čistoty, impotence, pět let nezvěstnosti v zajetí).