Definice
Uchopení moci nacisty – Proces 1933–1934 od jmenování Hitlera kancléřem přes nouzová nařízení a zmocňovací zákon po spojení funkcí Vůdce a kancléře.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Uchopení moci nacisty
Příčiny (pád Výmarské republiky): antidemokratické a antikomunistické smýšlení elit (armáda, justice, správa), odpor k Versailles, hospodářská krize a nezaměstnanost, slabiny výmarské ústavy (slabý Reichstag, žádná klauzule, nouzová nařízení prezidenta) a masivní propaganda a zastrašování NSDAP, jejíž síla byla podceněna. NSDAP vznikla z DAP (1919), program 25 bodů (24. 2. 1920), pivní puč (1923), Mein Kampf. Volby: 18,3 % (1930), 37,3 % (7/1932), 33,1 % (11/1932).
Průběh („legální revoluce“):
- 30. 1. 1933 Hindenburg jmenoval Hitlera kancléřem (jen tři nacisté ve vládě),
- 27. 2. 1933 požár Reichstagu → nařízení o ochraně národa a státu suspendovalo osobní svobodu, svobodu projevu, tisku, shromažďování a listovní tajemství,
- březen 1933 Zmocňovací zákon, první koncentrační tábor Dachau,
- zglajchšaltování zemí (31. 3. a 7. 4. 1933): vyřazení zemských sněmů, říšští místodržící,
- zákon o obnovení úřednictva (7. 4. 1933) umožnil propustit odpůrce a „neárijce“,
- 2. 5. 1933 rozbití odborů → Německá pracovní fronta (DAF),
- 14. 7. 1933 zákaz zakládání stran (NSDAP jedinou stranou), volby 11/1933,
- 30. 1. 1934 zákon o nové výstavbě říše (konec federalismu),
- 30. 6. 1934 noc dlouhých nožů (likvidace vedení SA, Röhm),
- 2. 8. 1934 zákon o hlavě státu: po Hindenburgově smrti Hitler Vůdcem a říšským kancléřem.
Legalita: formálně šlo o zákonné kroky (jmenování, zmocňovací zákon schválený kvalifikovanou většinou), materiálně o porušení ústavy (zatčení komunistických poslanců, nátlak SA). Důsledky: konec dělby moci, federalismu a pluralismu, totalitní stát.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Zmocňovací zákon
- Související: Výmarská republika