Definice
Srozumitelné právní psaní – Psaní právních textů přirozeně a jasně: bez zbytečné latiny a slovní vaty, v činném rodě, s přiměřenou délkou vět a střídmými přesvědčovacími technikami.
Výklad v předmětech
Právní psaní
Srozumitelné právní psaní
Právníkům se dlouhodobě vyčítá nesrozumitelnost („právničtina“; už v roce 1918 se psalo, že právník píše češtinou „pouze písmeny“). Zahraniční studie ukazují, že právničtina snižuje srozumitelnost, přesvědčivost i důvěryhodnost. Čím složitější myšlenka, tím jednodušeji je třeba ji vyjádřit (plain language). Doporučení (zejména podle B. A. Garnera):
Odkaz na původní dokument
- pište přirozeně, jako byste mluvili: „Nikdy nenapište větu, kterou byste nemohli říct v běžné konverzaci.“ Text si přečtěte nahlas. Party test (Antonin Scalia): smáli by se vám, kdybyste to slovo řekli na večírku?,
- zbavte se přebytečné latiny, žargonu a cizích slov, má-li pojem český ekvivalent (kauzální nexus → příčinná souvislost, ex officio → z úřední moci, expressis verbis → výslovně),
- upřednostněte činný rod: je srozumitelnější, kratší, údernější a nezastírá, kdo jedná („soud žalobu zamítl“). Trpný rod volte, chcete-li skrýt nebo nemůžete určit činitele, nebo zdůraznit činnost,
- hlídejte délku vět a odstavců: průměr kolem 20–25 slov na větu, střídat dlouhé a krátké; Word umí zobrazit statistiku čitelnosti,
- škrtejte zbytečná slova („za předpokladu, že“ → pokud; „vynesl zamítavé rozhodnutí“ → zamítl),
- přesvědčovací techniky (Linda H. Edwards): především srozumitelnost, nenápadnost a střídmost; dobře začít, důležité dávat na konec věty, nepoužívat intenzifikátory („jednoznačně“, „nepochybně“ upozorňují na slabá místa), pracovat s interpunkcí, opakovat s mírou.
Souvislosti
- Související: Požadavky na právní jazyk, Vizuální úprava právních textů