Definice
Sociální kontrola – Sociální proces předávání standardů chování a udržování řádu a stability sociálního útvaru; právo je její nejspecializovanější formou.
Výklad v předmětech
Sociologie práva
Sociální kontrola
Sociální proces, jímž se lidem předávají standardy a vzorce chování a udržuje se řád, pravidla a stabilita sociálního útvaru. Vůči tomu, kdo společnost respektuje, umožňuje seberealizaci, vůči tomu, kdo ji nerespektuje, působí represivně. Moc je předpokladem, prostředkem i výsledkem sociální kontroly.
- Socializace je jejím univerzálním prostředkem (není jen pasivním přizpůsobením a míří do budoucna),
- Pound: právo je vysoce specializovanou formou sociální kontroly, nejvíce formalizovanou a racionální (Sociologická vymezení práva),
- Weinberger: kontrola je imanentní součástí rozumného jednání, v demokracii je nutná vnitřní i vnější kontrola, transparentnost a dělba kompetencí,
- obrazy: Orwellův Velký bratr, Kafka, Foucault a panoptikon (Bentham: jeden vidí všechny), Mathiesenův synoptikon (masmédia: mnozí sledují jednoho),
- ideologie (Arendtová: všechny obsahují prvky totalitarismu; Popper; Fidelius: ochromit schopnost samostatně myslet).
Viz Systémy sociální kontroly a Sociální typy osobnosti.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Systémy sociální kontroly, Sociální typy osobnosti, Konformita
- Související: Socializace, Sociologická vymezení práva