Definice
Právní subjektivita – Právem daná vlastnost být subjektem práv a povinností; zahrnuje právní osobnost (způsobilost k právům), svéprávnost (způsobilost k právnímu jednání) a deliktní způsobilost.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Právní subjektivita
Právem daná vlastnost být subjektem práv a povinností, která nemusí mít reálný základ. Složky:
Odkaz na původní dokument
- Právní osobnost (pasivní složka),
- Svéprávnost (aktivní složka),
- Deliktní způsobilost.
Římské právo I
Právní subjektivita
Právní subjektivita (právní osobnost) je způsobilost mít práva a povinnosti. Od ní se odlišuje způsobilost k právnímu jednání (svéprávnost). Subjekty jsou fyzické osoby (člověk) a právnické osoby (korporace, nadace).
Plnou subjektivitu (caput) měl jen svobodný římský občan sui iuris. Rozhodovaly tři složky osobního statusu.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Fyzická osoba (Řím), Právnická osoba (Řím), Osobní status