Definice

Moc zákonodárná – Moc svěřená parlamentu, který přijímá zákony, schvaluje rozpočet a kontroluje exekutivu.

Výklad v předmětech

Státověda

Moc zákonodárná

Zákonodárství je činnost moderního státu svěřená parlamentu, kolegiálnímu ústřednímu orgánu, jehož členové získávají legitimitu volbou a vykonávají mandát (volný). Činnosti parlamentu:

  1. normotvorba (Legislativní proces),
  2. schvalování státního rozpočtu (v ČR jen Poslanecká sněmovna, návrh předkládá vláda),
  3. kontrola moci výkonné (v parlamentní formě): volba prezidenta (dříve v ČR), vyslovení důvěry a nedůvěry vládě, interpelace, kontrolní a vyšetřovací komise, ústavní žaloba.

Parlament je jednokomorový nebo dvoukomorový (Bikameralismus). Postavení členů viz Neslučitelnost funkcí a Imunita.

Odkaz na původní dokument

Ústavní právo II

Moc zákonodárná

Zákonodárná moc náleží Parlamentu, který tvoří dvě komory: Poslanecká sněmovna a Senát (čl. 15 Ústavy); úprava v čl. 15–53 Ústavy, jednací řády obou komor (Jednací řád Poslanecké sněmovny, zákon č. 90/1995 Sb., a Jednací řád Senátu, zákon č. 107/1999 Sb.) a zákon č. 300/2017 Sb., o zásadách jednání a styku obou komor. Parlament je nestálý v tom smyslu, že komory zasedají v zasedáních (Sněmovna je ale v podstatě stále zasedající). Funkce: zákonodárná, kreační, kontrolní (vláda odpovídá Sněmovně), rozpočtová a souhlas s mezinárodními smlouvami. Viz Bikameralismus: druhá komora má působit jako pojistka proti unáhlené legislativě a zajišťovat kontinuitu (nerozpustitelný Senát), nikoli jako rovnocenný zákonodárce.

Komory jednají odděleně, společnou schůzi upravuje zákon o styku komor (např. slib prezidenta). Rozpuštěna může být jen Sněmovna.

Odkaz na původní dokument

Souvislosti