Definice
Lhůta a doba – Lhůta je úsek k učinění úkonu, doba úsek, jehož uplynutím nastává následek bez ohledu na chování osob; počítání upravuje § 605 a násl. OZ.
Výklad v předmětech
Občanské právo – obecná část
Lhůta a doba
- lhůta: časový úsek, ve kterém je třeba učinit úkon (uplatnit právo), jinak nastanou nepříznivé následky. Je hmotněprávní (právo musí být uplatněno v této době, např. promlčecí, prekluzivní) nebo procesněprávní (zachována podáním na poštu, viz OSŘ),
- doba: časový úsek, jehož uplynutím nastává následek bez ohledu na chování osob (doba nájmu, doba trvání zmocnění).
Počítání (§ 605 OZ a násl.):
Odkaz na původní dokument
- lhůta či doba určená podle dnů počíná dnem následujícím po rozhodné skutečnosti,
- určená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne, který se označením shoduje s dnem, kdy nastala rozhodná skutečnost (nemá-li měsíc takový den, posledním dnem měsíce),
- připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem nejbližší následující pracovní den (§ 607 OZ). U doby se neprodlužuje,
- úsek kratší než den se počítá a momento ad momentum.
Finanční právo I
Lhůta a doba
- doba: časový úsek, jehož uplynutím zanikají práva a povinnosti bez dalšího, aniž je třeba učinit úkon,
- lhůta: časový úsek k uplatnění práva nebo splnění povinnosti (osoby i orgánu veřejné moci).
Ve finančním právu jsou většinou lhůty, a to kogentní (veřejnoprávní odvětví). Druhy lhůt: zákonné × správcovské (stanovené správcem daně), promlčecí × prekluzivní (Prekluze, Promlčení), hmotněprávní × procesní, objektivní × subjektivní. Viz Počítání lhůt při správě daní.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Počítání lhůt při správě daní