Definice
Koncentrace řízení – Zásada, podle níž lze rozhodné skutečnosti tvrdit a důkazy navrhovat jen do určitého okamžiku řízení; později k nim soud nepřihlíží.
Výklad v předmětech
Teorie práva II
Koncentrace řízení
Zásada, podle níž mohou účastníci uvádět rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do určitého okamžiku řízení (v civilním sporném řízení zpravidla do skončení přípravného jednání, jinak do skončení prvního jednání; § 118b OSŘ). Pozdější tvrzení a důkazy soud nepřihlédne, s výjimkami. Na ni navazuje neúplná apelace v odvolacím řízení (§ 205a OSŘ). V nesporném řízení se neuplatní.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Dokazování v civilním sporném řízení