Definice

Jurisprudence (Řím) – Římská právní věda – od pontifikální přes republikánskou a klasickou (vrchol za principátu) po poklasický úpadek; činnosti agere, cavere, respondere.

Výklad v předmětech

Římské právo I

Jurisprudence (Řím)

Římská právní věda prošla několika vývojovými etapy:

  • Pontifikální jurisprudence (království, raná republika): kněží střežili výklad zákonů i formule žalob. Ve 4.–3. st. př. n. l. došlo k laicizaci práva. Hlavní činnosti právníků: agere (součinnost při žalobě), cavere (preventivní rady, sestavování listin), respondere (odpovědi na právní otázky).
  • Republikánská jurisprudence: komentované případy a regule (např. Regula Catoniana: podmínky platnosti odkazu musí být splněny v okamžiku smrti zůstavitele). Osobnosti: Quintus Mucius Scaevola (pontifex, systematický spis o ius civile), Marcus Porcius Cato, Gaius Aelius Gallus.
  • Klasická jurisprudence (Principát): Ius respondendi a právní školy (Sabiniáni a prokuliáni). Osobnosti: Iavolenus, Salvius Iulianus, Celsus, Marcellus, Papinianus, Ulpianus, Paulus, Modestinus, Gaius.

Klasická jurisprudence podrobněji: Pax Augusta přinesla hospodářský rozkvět a nové problémy; právníci působili ve státní správě a od Traiana v císařské radě (consilium principis), kde koncipovali konstituce. Literatura byla kazuistická, psaná prostou latinou, bez filozofování a velkých zobecnění; právníci nebyli zákonodárci, ale výkladem tvořivě rozvíjeli ius civile, ius honorarium, ius gentium i císařské právo. Známe ji hlavně z Digest (citováno přes 40 autorů, s interpolacemi).

  • raně klasické období: Marcus Antistius Labeo (odpůrce Augusta, asi 400 spisů, komentáře k ediktům, definice a etymologie), Gaius Ateius Capito (Augustův stoupenec), Masurius Sabinus (Tres libri iuris civilis, ještě po 200 letech základ komentářů), Proculus,
  • vrcholně klasické (přelom 1. a 2. st.): Iavolenus Priscus, Salvius Iulianus (poradce Hadriána až Marka Aurelia, redakce Edictum perpetuum, Digesta o 90 knihách, učení o naturálních obligacích), Iuventius Celsus (ius est ars boni et aequi, impossibilium nulla obligatio est), Ulpius Marcellus, Cervidius Scaevola, Sextus Pomponius (Enchiridion, dějiny práva a jurisprudence) a Gaius (bez úřadu, neoriginální, ale přehledný; Institutiones objeveny v 19. století, pro Justiniána noster Gaius),
  • pozdně klasické (2. pol. 2. a 1. pol. 3. st.): Papinianus, Paulus, Ulpianus, vysocí císařští úředníci, a Modestinus; pak úpadek.
  • Poklasická (Dominát): úpadek. Vznikají jen výtahy ze starších děl, která už nejsou aktuální, a názory si odporují. Řešením byly citační zákony.
Odkaz na původní dokument

Souvislosti