Definice
Individuální zákon – Zákon, který místo obecné úpravy řeší konkrétní případ či osobu; je v napětí s dělbou moci a právem na soudní ochranu.
Výklad v předmětech
Ústavní právo II
Individuální zákon
Zákon, který nemá obecnou povahu, ale upravuje konkrétní případ (konkrétní stavbu, konkrétní osobu). Je v napětí s dělbou moci a právem na soudní ochranu: zákonodárce tím přebírá roli správního orgánu a dotčeným osobám odnímá procesní ochranu (opravné prostředky, soudní přezkum). Zákaz ale není absolutní: Ústava sama předpokládá zákony ve formálním smyslu (státní rozpočet, souhlas s mezinárodní smlouvou, zřízení kraje ústavním zákonem) a toleruje se zřizování konkrétních institucí zákonem. Rozhodující je, zda zákon zasahuje do práv konkrétních osob bez důvodu a bez možnosti obrany (Jezy na Labi).
Pospíšilova novela (08): novela zákona o soudech a soudcích č. 314/2008 Sb. zavedla funkční období předsedů soudů, ale přechodné ustanovení fakticky mířilo na jedinou osobu, předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou (mandát by jí skončil po 5 letech, předsedovi NSS po 10). ÚS ho zrušil jako zneužití formy zákona k individuálnímu aktu (anglosaský zákaz bill of attainder), svévoli zákonodárce a zásah do nezávislosti soudní moci a do práva na rovný přístup k veřejným funkcím (čl. 21 odst. 4 Listiny). Navazuje na spor Brožová vs. Klaus (06).
Odkaz na původní dokument
- Ustavni_pravo_-_seminar_II.pptx
- Casebook (Kosař a kol., ASPI 2014)
- Pl. ÚS 39/08
Souvislosti
- Související: Dělba moci, Neústavní změna ústavy