Definice
Emptio venditio – Synallagmatický konsensuální kontrakt, kterým se prodávající zavazuje poskytnout věc a kupující zaplatit cenu (pretium verum, certum, v penězích).
Výklad v předmětech
Římské právo II
Emptio venditio
Kupní (trhová) smlouva: prodávající (venditor) se zavazuje poskytnout kupujícímu (emptor) věc (merx) a kupující zaplatit cenu (pretium). Essentialia negotii: konsensus o věci a ceně (přijetí musí ve všech znacích odpovídat nabídce). Vývoj: východiskem byla směna (permutatio) jako reálný kontrakt s dvojím převodem vlastnictví, na ni navázal trh za hotové (z ruky do ruky), dobře patrný na mancipaci. Postupně se oddělilo zaplacení, pak i odevzdání věci, až se převody vlastnictví staly samostatnými jednáními a smlouva jejich kauzou. Převod vlastnictví se tedy oddělil (smlouva je jen titulus, viz Titulus a modus adquirendi). Je synallagmatická a onerózní: actio empti (kupující) × actio venditi (prodávající).
Předmět (res vendita): věc in commercio, hmotná i nehmotná, i věc budoucí (Emptio spei a emptio rei speratae) nebo cizí (dodací smlouva). U druhově určené věci je smlouva perfektní až vyčleněním. Věc může být určena individuálně, alternativně i genericky, nezávadná i zkažená. Nelze koupit věc vlastní (kupec se buď mýlí, nebo jedná z donucení), věc extra commercium (jen je-li kupec ve zlé víře) a svobodného člověka (kupec v dobré víře má actio empti).
Cena (pretium): verum (skutečná, ne fiktivní), certum (určitá či objektivně určitelná, např. tržní cenou nebo podle jednotky míry, ne výhradně jednou stranou; určení třetí osobou klasické právo za platné nemělo, Justinián je chápal jako trh s podmínkou). Vedlejší nepeněžité plnění lze ujednat a v ražených penězích (jinak jde o směnu). Pretium iustum se nevyžadovalo, ačkoli pravidlo říkalo pretium debet esse iustum; výjimkou je Laesio enormis.
Povinnosti: prodávající věc odevzdá (vacuam possessionem tradere), ručí za právní a faktické vady. Kupující zaplatí cenu a věc převezme. Kupující také hradí náklady, které prodávající s věcí měl od uzavření smlouvy. Riziko přechází na kupce uzavřením smlouvy: periculum est emptoris. Vysvětluje se rozdělením rizika: prodávající do odevzdání odpovídá za každou nedbalost včetně custodie (Justinián jen za culpa omnis), kupec tedy nese jen vis maior. Plní-li prodávající později, vydá věc se vším, co k ní přibylo (commodum rei).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Emptio spei a emptio rei speratae, Evictio, Edictum aedilium curulium, Laesio enormis, Pacta adiecta
- Související: Titulus a modus adquirendi, Emptio tollit locatum