Definice
Druhy obligací (Řím) – Obligace se dělí na civilní a honorární, jednostranné a dvoustranné (rovné, nerovné), stricti iuris a bonae fidei, žalovatelné a naturální, a podle plnění a subjektů.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Druhy obligací (Řím)
Odkaz na původní dokument
- civilní × honorární (praetorské: actiones utiles, in factum),
- jednostranné × dvoustranné, dvoustranné rovné (synallagmatické, obě strany mají actio) a nerovné (actio directa × contraria), viz Synallagmatické a nesynallagmatické kontrakty,
- onerózní × lukrativní, formální × neformální,
- stricti iuris × bonae fidei (soudce vázán literou × přihlíží k poctivosti a vedlejším ujednáním, srov. Actiones stricti iuris a bonae fidei),
- žalovatelné × naturální,
- podle plnění: dělitelné × nedělitelné, generické (Genus perire non censetur, dlužník volí zpravidla prostřední jakost) × specifické, alternativní, facultas alternativa a akcesorické (závislé na hlavní, zanikají s ní, např. úroky, ručení),
- podle subjektů viz Pluralita subjektů obligace.