Definice
Derogace – Zánik časové působnosti normy do budoucna, a to úplným zrušením (abrogace) nebo nahrazením jinou normou (obrogace); zrušenou normu nelze obnovit.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Derogace
Zánik časové působnosti normy do budoucna: od okamžiku derogace norma nevyvolává následky. Formy:
- abrogace: úplné zrušení normy nebo celého předpisu (Kelsen),
- obrogace: nahrazení normy jinou (novelizace).
Zrušenou normu nelze obnovit. Bylo by nutné zopakovat celou legislativní proceduru, a to i při zrušení rušícího ustanovení.
Důvody:
- vnitřní: doba existence byla předem omezena (Stmívací klauzule, obecná derogační legislativa),
- vnější: rozhodnutí příslušného orgánu, výslovná derogace (Derogační klauzule) nebo derogace mlčky
Aktivní derogace se váže k rušícímu předpisu (obsahuje derogační klauzuli), pasivní k rušenému (Prusák).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Derogační klauzule, Derogace mlčky, Stmívací klauzule
- Související: Obsolence, Výrok nálezu Ústavního soudu o zrušení normy