Definice
Důkazní břemeno v daňovém řízení – Daňový subjekt prokazuje svá tvrzení; správce daně prokazuje pochybnosti o věrohodnosti jeho důkazů, které pak musí subjekt vyvrátit.
Výklad v předmětech
Finanční právo I
Důkazní břemeno v daňovém řízení
Dokazování provádí správce daně (§ 92 a násl. DŘ); rozhoduje, které důkazy provede, a se všemi navrženými se musí vypořádat. Důkazní prostředky: listiny, svědci, znalecké posudky, ohledání a jiné.
Rozložení důkazního břemene:
- primární břemeno nese daňový subjekt: prokazuje vše, co je povinen uvádět v tvrzeních a podáních (§ 92 odst. 3), typicky účetnictvím a doklady,
- správce daně prokazuje existenci skutečností, které vyvracejí věrohodnost, průkaznost nebo úplnost účetnictví a záznamů (§ 92 odst. 5),
- poté musí subjekt pochybnosti vyvrátit a svá tvrzení prokázat jinak.
Neunese-li subjekt břemeno, stanoví se daň dokazováním s nezohledněním neprokázaných skutečností (neuznání nákladu či odpočtu), nebo, nelze-li to, podle pomůcek. Viz dokazování.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Daňová kontrola, Stanovení daně podle pomůcek, Volné hodnocení důkazů