Definice

Aplikační přednost – Pravidlo řešení střetu norem z paralelních systémů, kdy se norma odporující přednostní normě nepoužije, ale neruší se (zůstává v latenci); platí pro mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy a pro právo EU.

Výklad v předmětech

Teorie práva I

Aplikační přednost

Pravidlo řešení střetu norem z paralelních systémů: má-li přednost norma A, norma B, která jí odporuje, se nepoužije, ale neruší se (nemá derogační účinek). Zůstává ve stavu latence.

  • Mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy: stanoví-li smlouva něco jiného než zákon, použije se smlouva,
  • Právo EU před vnitrostátním právem (rozsudek Costa v. ENEL).

Odlišuje se od derogace podle právní síly.

Odkaz na původní dokument

Ústavní právo II

Aplikační přednost

Pohled EU: právo EU má absolutní přednost před vnitrostátním právem včetně ústav (Costa v. ENEL).

Pohled Ústavního soudu: přednost je podmíněná. Základem je čl. 10a Ústavy, ne autonomie práva EU. Pravomoci přenesené na EU jsou „propůjčené“ a jejich výkon nesmí ohrozit materiální jádro Ústavy.

  • Cukerné kvóty III (Pl. ÚS 50/04): přenos pravomocí je podmíněný. Pokud by EU ohrožovala podstatné náležitosti demokratického právního státu, pravomoci by se vrátily ČR (obdoba německé doktríny Solange). ÚS výslovně odmítl absolutní přednost,
  • Eurozatykač (Pl. ÚS 66/04): ústavní předpisy je třeba vykládat eurokonformně, pokud to jde,
  • Lisabon I a II: ÚS si ponechává roli „posledního arbitra“ přenosu pravomocí.

Mezinárodní smlouvy podle čl. 10 mají přednost před zákonem, ne před ústavním pořádkem. Postavení práva EU v hierarchii zůstává nejasné a judikatura ÚS je rozporná.

Odkaz na původní dokument

Souvislosti

Předpisy a judikatura