Definice
Adopce – Přijetí osoby alieni iuris pod moc jiného pater familias.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Adopce
Adoptio: přijetí osoby alieni iuris pod moc jiného pater familias. Osoba odchází ze své rodiny (capitis deminutio minima) a vzniká nová agnace.
Platí adoptio naturam imitatur: adoptovat mohli jen muži, s věkovým rozdílem nejméně 18 let; adopce s podmínkou či lhůtou byla neplatná. Bylo možné adoptovat za syna i za vnuka. Forma: otec syna třikrát mancipoval důvěrníkovi, dvakrát byl propuštěn zpět; po třetí mancipaci ho od důvěrníka vindikoval adoptivní otec (fingovaný proces, in iure cessio), u dcer a vnuků stačila jedna mancipace. Justinián postačil souhlasné prohlášení obou otců (a souhlas dospělého dítěte) a rozlišil adoptio plena (osvojitelem je ascendent, plné účinky) a minus plena (dítě zůstává ve své rodině, získává jen dědické právo po osvojiteli).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Adrogace, Capitis deminutio