Definice
Actiones perpetuae a temporales – Žaloby časově neomezené (zejm. civilní) a žaloby podatelné jen v omezené lhůtě (zejm. praetorské).
Výklad v předmětech
Římské právo I
Actiones perpetuae a temporales
Actiones perpetuae jsou časově neomezené žaloby (zejména civilní). Později byla zavedena obecná promlčecí lhůta 30 let. Actiones temporales lze podat jen v omezené lhůtě, zejména praetorské žaloby (typicky intra annum utilem, souvisí s ročním funkčním obdobím magistrátů); po uplynutí měl žalovaný exceptio temporis (praescriptio annalis).
Promlčení zavedl obecně Theodosius II. (424): civilní žaloby se promlčují za 30 let (žaloby církve a zbožných nadací za 40 let), dosavadní kratší lhůty zůstaly; nepromlčitelné zůstaly např. žaloby o zrušení spoluvlastnictví a o rodinná práva.
Odkaz na původní dokument
- lhůta běží od okamžiku, kdy lze žalovat (actio nata): u věcných práv od porušení, u obligací od vzniku či splatnosti, u podmíněné pohledávky od splnění podmínky,
- přetržení (praescriptio interrumpitur): každým výkonem práva, i uznáním dlužníka (placení úroků, částečné plnění, zřízení zástavy), litiskontestací, u Justiniána doručením žaloby; lhůta pak běží znovu od začátku,
- stavení: lhůta nezačne nebo neběží (moratorium, vpád nepřátel, nezletilost u actiones temporales),
- účinky: u obligace zaniká právo zcela, nezbude ani naturální obligace; věcné právo nelze prosadit proti odpůrci a jeho dědicům, vůči třetím trvá. Námitky se nepromlčují (oprávněný musí čekat, až bude žalován), ledaže lze totéž uplatnit i žalobou.