Kapitola předmětu Finanční právo I
Obsah: veřejnoprávní povaha finančního práva, odvětvotvorná kritéria, předmět regulace (veřejná finanční činnost), metoda regulace, systém finančního práva (fiskální a nefiskální část), vztah k jiným odvětvím, finanční správa.
Finanční právo
Odvětví veřejného práva (Veřejné a soukromé právo) upravující společenské vztahy, které vznikají, realizují se a zanikají v souvislosti s veřejnou finanční činností. Pojem má tři významy: odvětví práva, věda a didaktická disciplína. Vyvinulo se postupně ze státního a správního práva.
Veřejnoprávní povaha (podle teorie zájmové, mocenské i organické): nerovnost subjektů (vždy alespoň jeden vystupuje jako potentior persona), ochrana veřejného zájmu, omezená autonomie vůle a ingerence státu podle veřejné finanční politiky. Zároveň má hybridní, hraniční povahu, protože využívá soukromoprávní nástroje. Zařazení do veřejného práva je důležité pro výklad, aplikaci, analogii i tvorbu norem.
Odvětvotvorná kritéria (Systém práva): samostatný a specifický předmět regulace, metoda regulace, systémová soudržnost norem a společenská akceptace samostatnosti odvětví.
Předmět: nikoli peníze (ty jsou jen objektem vztahů), ale chování ve vztazích spojených s veřejnou finanční činností. Ne všechny peněžní vztahy: rozhodují prvky ekonomický, majetkový, veřejně zájmový a mocenský. Oblasti: měna, veřejné finance, finanční trh. Předmět je akcesorický: koexistuje s chováním regulovaným jinými odvětvími.
Metoda: vychází z administrativněprávní metody (převaha mocenských vztahů, účast veřejné správy, imperativní normy, finančněprávní akty), ale je modifikována soukromoprávními prvky a nástroji ekonomického působení. Typická je autoaplikace: adresát si sám konkretizuje finančněprávní povinnost (daňové přiznání).
Systém finančního práva (vnitřní soudržnost) podle předmětu:
- fiskální část (fiskální právo, právo veřejných financí): rozpočtové právo, berní (daňové) právo, celní právo, právní regulace veřejných výdajů, bilanční právo (účetnictví),
- nefiskální část (finanční právo sensu stricto): měnové, devizové právo, právo finančního trhu, puncovní právo.
Další členění: obecná a zvláštní část, hmotné a procesní, správní a trestní finanční právo.
Vnější vazby:
- ústavní právo (konstitucionalizace): státní rozpočet a závěrečný účet schvaluje jen Sněmovna na návrh vlády (čl. 42 Ústavy), Senát je nemůže suplovat zákonným opatřením (čl. 33 odst. 2), Nejvyšší kontrolní úřad (čl. 97), Česká národní banka (čl. 98), hospodářská autonomie ÚSC (čl. 101 odst. 3), daně a poplatky jen na základě zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny),
- správní právo: orgány a formy veřejné správy, subsidiární použití správního řádu, správní trestání, správní poplatky,
- trestní právo: majetkové sankce ve prospěch státu, hospodářské trestné činy (proti měně a platebním prostředkům, daňové, poplatkové a devizové, § 233–267 trestního zákoníku),
- civilní proces (exekuce, soudní poplatky), správní soudnictví, soukromé právo (terminologie, finanční trh, ochrana spotřebitele).
Veřejná finanční činnost
Účelová činnost státu, jiných veřejnoprávních korporací a od nich odvozených subjektů (veřejný sektor), zaměřená na zajištění materiálních podmínek pro plnění funkcí státu a poskytování veřejných statků. Spočívá v nakládání s peněžní masou:
- přímém: monetární činnost (tvorba peněžní masy, ochrana a stabilita měny), devizová činnost (ingerence do nakládání s devizovými hodnotami, devizové rezervy), fondová činnost (soustava veřejných peněžních fondů),
- nepřímém: kontrolní činnost, dohled nad finančním trhem, finanční plánování a tvorba rozpočtů, účetnictví a bilancování, finanční statistika.
Finanční správa
Veřejná správa vykonávaná v oblasti veřejné finanční činnosti; součást metody regulace finančního práva. Pojetí v doktríně: Adolf Merkel ji chápal jako pomocnou funkci sloužící ostatním činnostem státu, Jaroslav Pošvář jako samostatný díl veřejné správy, Josef Siblík jako nástroj zajišťování peněžních prostředků i dohledu (bankovní, nad spořitelnami). Moderní finanční správa je veřejnou službou: společensky užitečná a trvale potřebná činnost, kterou soukromý sektor nemůže nebo nechce zajistit. Rozmanitost veřejné finanční činnosti vyžaduje různorodé formy (daňová, celní, rozpočtová správa, dohled nad finančním trhem). Viz Veřejná správa.