Kapitola předmětu Politologie
Obsah: zájmové skupiny a jejich typologie, lobbing (pojem, funkce, regulace, vztah ke korupci), demokratický deficit Evropské unie a jeho kritika.
Zájmová skupina
Skupina, která se spoluprací nebo ovlivňováním vlády, parlamentu, stran a veřejnosti snaží prosadit zájmy svých členů při tvorbě politické vůle. Podílí se na zprostředkování zájmů (artikulace, manifestace, agregace) spolu se stranami, hnutími a médii.
Na rozdíl od politické strany neusiluje o získání moci ve volbách, nesestavuje kandidátky, je homogennější a hájí dílčí zájmy.
Typologie: formalizované × neformální, insider × outsider (Grant), ekonomické × ideové. Blondel: zvykové (kasta, kmen, rodina), institucionální (byrokracie, armáda), ochranné (odbory, profesní komory) a skupiny sdíleného přesvědčení (ochránci přírody).
Pozitiva: vzdělávací a informační funkce, monitoring vlády, agenda setting. Negativa: brzdí změny, snižují alokační efektivitu, nereprezentují všechny stejně.
Lobbing
Snaha ovlivňovat politický proces specializovanou reprezentací zájmů, která vylučuje korupční výměnu služeb a ze které lobbovaný nemá osobní zisk. Česká legální definice (zákon o regulaci lobbování, § 2): činnost za účelem přímého ovlivnění lobbovaného při přípravě a schvalování právních předpisů, opatření obecné povahy, koncepčních dokumentů nebo mezinárodních smluv.
- lobbing × korupce: lobbing je legální prosazování zájmů rozšiřováním informací, korupce nelegální zneužití postavení pro soukromý zisk („co dělám já, je lobbování, co dělají mí protivníci, je korupce“),
- přímý (osobní kontakt, komunikace, příprava legislativy) × nepřímý (ovlivnění veřejného mínění: kampaně, PR, protesty),
- funkce: přesvědčovací, informační, hlídací, iniciační a integrační,
- problémy: netransparentnost, diskriminace méně vlivných, otáčivé dveře (přechody mezi veřejnou funkcí a lobbingem, řešením jsou cooling-off periods: Evropská komise 2–3 roky, poslanci EP 6 měsíců),
- regulace: závazná (zvláštní zákon: Slovinsko, Rakousko, Německo od 2022, ČR) × soft law, registry lobbistů (EU: rejstřík transparentnosti).
Demokratický deficit
Oslabení vazby volič – politika – odpovědnost v politickém systému EU. Jednotná definice neexistuje.
Standardní verze (Føllesdal a Hix, pět problémů):
- silné exekutivy a slabé parlamenty: rozhoduje Rada a Komise, národní parlamenty mají malou kontrolu (Deparlamentarizace),
- slabý Evropský parlament vůči Radě a Komisi,
- chybějící „evropské“ volby: volby do EP se vedou o domácích tématech,
- vzdálenost EU od voličů (technokracie, srozumitelnost),
- politický drift: politiky EU (neoliberální, jednotný trh) neodpovídají preferencím voličů.
Kritika teorie demokratického deficitu:
- Giandomenico Majone: EU je sui generis regulační stát, jehož legitimita není většinová, ale procedurální (zákonem vymezené instituce, transparentnost, odůvodnění, soudní kontrola) a založená na výsledcích a odbornosti. Nepřímou legitimitu zprostředkují členské státy jako „páni smluv“,
- Andrew Moravcsik: EU se nesmí měřit idealizovanými standardy (westminsterský model), které nesplňují ani národní demokracie. EU je omezena kompetencemi (hlavně jednotný trh, bez daní a donucovacího aparátu), rozhoduje vysokými většinami a podléhá přímé (EP) i nepřímé (Rada, Evropská rada) odpovědnosti. Delegace na nezávislé instituce je běžná i ve státech (ústavní soudy, centrální banky).