Kapitola předmětu Státověda
Státní zřízení
Složka formy státu, která upravuje vztah státu a jeho územních částí (územní členění; odpovídá Jellinekovu znaku území). Jde o otázku vertikální dělby moci. Typy:
- Unitární stát (jednotný),
- složený stát: Federace, Konfederace jako svazek států.
Území lze členit na územně správní, územně samosprávné, autonomní a politické jednotky. Viz Centralizace a decentralizace.
Státní území
Prostor, v němž stát vykonává svrchovanou moc, oblast jeho kompetence. Je prvním Jellinekovým znakem státu. Projevy suverenity: Územní svrchovanost a územní výsost.
Hranice: orografické (podle terénu), geometrické (přímky), astronomické (rovnoběžky, poledníky). U pobřežních států k území patří pobřežní moře, stát má práva i v přilehlé zóně a ve výlučné ekonomické zóně (těžba, výzkum). Území zahrnuje i prostor nad a pod povrchem.
Způsoby nabytí viz Nabytí státního území. Další územní režimy.
Územní svrchovanost a územní výsost
- územní svrchovanost: nikdo jiný nemůže disponovat územím, stát s ním může volně nakládat (např. ho postoupit),
- územní výsost: mocenský monopol nad územím a nad těmi, kdo se na něm nacházejí, tedy schopnost uplatňovat na něm státní moc.
Obdobně se mluví o výsosti personální (moc nad osobami) a organizační.
Nabytí státního území
- originární (původní): území nepatřilo jinému státu: okupace území nikoho (terra nullius), akrece (přírůstek přírodními jevy, např. naplavením),
- derivativní (odvozené): území předtím patřilo jinému státu: cese (postoupení smlouvou), vydržení (dlouhodobé nerušené držení), anexe (dnes protiprávní).
Pozbytí: cese, vydržení, opuštění (derelikce).
Územní režimy
- území státu (pod svrchovaností státu),
- terra nullius (území nikoho): nepatří žádnému státu, lze ho originárně nabýt,
- mezinárodní území (res communis, společné všem): volné moře, kosmický prostor. Zvláštní režim má Antarktida.
Unitární stát
Jednotný stát: jedna ústava, jedna soustava nejvyšších orgánů, jedna soustava zákonodárství a jedno občanství. Tvoří ho územní jednotky správní, samosprávné či autonomní povahy, které jsou trvalou součástí státu. Varianty:
- koncentrovaný (malé absolutistické monarchie) × dekoncentrovaný (jednotky s přenesenými rozhodovacími pravomocemi státní správy),
- centralizovaný (bez územní samosprávy) × decentralizovaný (s územní samosprávou, např. ČR),
- regionální stát (Reschová): s autonomními územími, která mají vlastní zákonodárné a výkonné orgány, ale stát je neztrácí (Itálie, Španělsko).
Federace
Spolkový stát složený z členských států (zemí). Státní moc je rozdělena mezi federaci a členy (vertikální dělba moci). Znaky:
- ústava federace a ústavy členů, dvě soustavy orgánů a zákonodárství,
- dvojí občanství (federace i členského státu),
- vlastní rozsah kompetencí členů: výlučné a sdílené pravomoci. Ústava často vyjmenuje kompetence federace a zbytek ponechá členům (zbytková klauzule),
- účast členů na rozhodování federace (participace, např. Bundesrat v SRN, Senát USA),
- navenek suverénně vystupuje federace,
- Princip subsidiarity.
Konfederace
Svazek samostatných států založený mezinárodní smlouvou (ne ústavou). Členové si ponechávají plnou suverenitu a konfederace nemá úplnou soustavu nejvyšších orgánů. Její rozhodnutí nezavazují přímo občany, ale jen státy. Bývá přechodná, typicky obranná. Příklady: historicky Švýcarsko, USA 1777–1789, Senegambie (do 1990), někdy Bosna a Hercegovina.
Centralizace a decentralizace
- centralizace: soustředění politické moci na celostátní úrovni. Přínosem je jednota, uniformita, rovnost a prosperita,
- decentralizace: přenesení pravomocí (politických, fiskálních, administrativních) na nižší úroveň. Přínosem je participace, responzivita, legitimita, svoboda, diverzita a inovace,
- odlišuj dekoncentraci: přenesení výkonu na podřízené orgány téhož (státního) subjektu.
Vlna decentralizace od 70. let 20. století (regionalizace, devoluce, federalizace).
Princip subsidiarity
Vyšší úroveň má řešit jen to, co nižší úroveň nemůže zvládnout sama nebo lépe. Uplatňuje se ve federacích (federace vs. členové), u samosprávy (stát vs. obce a kraje) i v EU.
Samospráva
Oprávnění vykonávat vymezený okruh záležitostí samostatně, relativně nezávisle na státu, který si ponechává dozor (zejm. kontrolu zákonnosti). Vykonávají ji veřejnoprávní korporace. Spolu se státní správou tvoří veřejnou správu.
- územní samospráva: územní společenství občanů (obce, kraje). Veřejná korporace zastupuje jejich zájmy vůči státu. Moc vykonávají přímo (místní referendum) nebo přes volené zastupitelstvo. Orgány vykonávají samostatnou i přenesenou působnost (státní správu, „dvoukolejnost“),
- zájmová (profesní) samospráva: komory (advokátní, lékařská…). Personální základ dává povolání, komory mají kárné orgány.
Význam: decentralizace a přiblížení správy občanům, pružnější a efektivnější správa, „vláda lidu zespodu“. Pravomoci jsou normotvorné (Obecně závazná vyhláška), aplikační a organizační.