Kapitola předmětu Státověda
Moc
- Weber: každá šance prosadit v sociálním vztahu vlastní vůli i proti odporu, bez ohledu na to, na čem šance spočívá,
- Geiger: šance ovládat jisté vývojové události,
- Holländer: vymezení prostoru svobody jednotlivce za účelem reprodukce skupiny (společnosti).
Institucionalizovaná moc je Panství. Její zdůvodnění a přijetí je Legitimita.
Panství
Institucionalizovaná moc (Weber), tedy moc, které se lidé podřizují, protože ji uznávají. Od „vlády loupežníků“ se liší legitimitou (Legitimita). Weberovy tři ideální typy legitimního panství: tradiční (autorita mravů a tradice), charismatické (mimořádné vlastnosti vůdce) a legálně-racionální (legalita, pravidla).
Státní moc
Moc státu regulovat chování osob v dosahu svého právního řádu, případně je přinutit k určitému chování. Je druhem veřejné moci a realizuje se především prostřednictvím práva. Je třetím Jellinekovým znakem státu. Uplatňuje se podle principu teritoriality (právní řád platí pro všechny na území státu) a principu personality (platí pro občany i mimo území).
Veřejná moc
Moc rozhodovat o právech a povinnostech jednotlivců bez ohledu na jejich vůli. Adresát není s orgánem veřejné moci v rovném postavení. Státní moc je jejím druhem, veřejnou moc ale vykonávají i nestátní subjekty (např. samospráva).
Legitimita
Obecné uznání práva na výkon moci či autority, ospravedlnění moci (nebo pravidla) v očích lidí.
- deskriptivní pojem: proč lidé moc určitého státu skutečně uznávají,
- normativní pojem: zda má takový stát nárok na uznání (jak se má chovat, aby byl legitimní).
Otázky: čí vnímání je podstatné (vnější pozorovatel, nebo člen společnosti)? Může existovat nelegitimní státní moc? Téma je stále otevřené. Pozitivní legitimita se ptá, kdo legitimuje, negativní co (ne)ní legitimní. Rozlišujeme také procedurální a hodnotovou stránku legitimity.
Zdroje viz Zdroje legitimity, dále Legitimita na vstupu a na výstupu. Debata „krize legitimity“ (Mittiga): může být legitimní autoritářský stát, který efektivně zvládá klimatickou krizi?
Zdroje legitimity
V klasickém pojetí jde o překryv sdílených hodnot a fungování státu. Zdroje lze kombinovat a jeden stát může čerpat legitimitu z více zdrojů.
- tradice (případně Bůh), charisma, legalita-racionalita (Weber),
- soulad s principy liberální demokracie,
- souhlas ovládaného (výslovný u Rousseaua?). Je demokracie podmínkou legitimity? Některé přístupy zdůrazňují politickou rovnost,
- výhodné důsledky existence státu (Bentham: stát je legitimní, přispívá-li ke štěstí občanů). Problém: lidé mají různé hodnoty,
- veřejný rozum (souhlas nahrazený myšlenkovými experimenty a rozumem).
V moderní demokracii je typická demokratická legitimace moci volbami a odvozování legitimity od legality.
Legitimita na vstupu a na výstupu
Input/output legitimacy: legitimita na vstupu plyne ze způsobu zřízení či ustavení (např. volby), legitimita na výstupu z efektu, fungování a přínosů. Je důležitá u státu jako celku, ale hlavně u jednotlivých institucí (debata o legitimitě parlamentů × ústavních soudů).
Suverenita lidu
Lid je zdrojem veškeré státní moci. Jde o „kopernikovský obrat“ v chápání legitimity moderního státu, ve kterém má klíčovou roli ústava (prvním výrazným projevem je ústava USA „We the People“). V ČR: čl. 2 odst. 1 Ústavy.
Spící suverén: lid uvnitř ústavního systému je subjektem podřízeným moci, mimo něj je suverénem. Zárodkem suverenity uvnitř systému je Právo na odpor („budíček spícího suveréna“). Souvisí s rozlišením moci ustavující a ustavené.
Mimo stát: globální autoritu lze konstruovat buď od států (bližší praxi), nebo „od lidu“.
Moc ustavující a moc ustavená
Rozlišení Sieyèse:
- moc ustavující (pouvoir constituant): moc ustavit stát a přijmout ústavu, náleží lidu,
- moc ustavená (konstituovaná, pouvoir constitué): moc vykonávat státní moc v rámci ústavy, svěřená orgánům. Je odvozena od moci ustavující.
Právo na odpor
Právo lidu postavit se nelegitimní moci. V ČR: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny“ (čl. 23 LZPS). Je „budíčkem spícího suveréna“ (Suverenita lidu) a jedním ze znaků demokracie (Locke).