Kapitola předmětu Sociologie práva
Sociální chování a sociální jednání
- chování: souhrn zvenčí viditelných aktivit jedince, které jsou více či méně diferencovanou reakcí na vnitřní nebo vnější podněty,
- jednání: vědomá, k cíli zaměřená činnost zahrnující uvážení, v podstatě řešení úkolu.
Přívlastek „sociální“ znamená, že chování má význam pro jiné subjekty a jedinec bere v úvahu jejich přítomnost (i zprostředkovanou kulturou). Sociální jednání (Znaniecki): činnosti směřující ke změně chování, postojů či snah druhých, aby jednající uspokojil své potřeby. Další přívlastky: prosociální, antisociální, asociální, societální, altruistické. Typologie viz Typy sociálního jednání.
Právo spojuje následky typicky s právním jednáním (§ 545 OZ). Psychologové ale upozorňují, že až 80 % aktivit vychází z nevědomí. Podle chování vůči normám rozlišujeme jednání institucionalizované, neinstitucionalizované a deviantní (Institucionalizace).
Sociální vztah
Stav vzájemné závislosti a ovlivňování sociálních subjektů, vůči sobě orientované chování více osob (Weber). Simmel: sociologie je věda o společenských vztazích. Vztah se utváří postupně: potkávání v prostoru → psychická vazba (sympatie, antipatie) → sociální kontakt (výměna hodnot) → společenský vztah (dlouhodobá interakce; Dunbarovo číslo asi 150 vztahů).
Prvky: účastníci (subjekty), vzájemná vazba na hodnotu (objekt), práva a povinnosti, tedy hodnotová a normativní očekávání (obsah). Úrovně: mikro-, mezo- a makrosociální. Upravují-li vztah právní normy, stává se zároveň právním vztahem, tím se ale nevyčerpává („litera zabíjí, duch oživuje“). Chování ve vztahu určují psychické momenty (osobnost; pohyb k lidem, proti lidem, od lidí) a sociální momenty (regulativy, situace, začlenění do struktur, pozice a role).
Vztah probíhá ve třech dimenzích: perceptivní, komunikativní a interaktivní.
Sociální percepce
Vnímání ostatních aktérů, sebe sama a sociální situace ve vztahu. Výsledek závisí na SQ a EQ, na sociokulturních okolnostech a na aktuálním stavu. Mechanismy: identifikace, asociace, empatie, recipatie. První dojem vzniká do 4 minut. Dojmy organizujeme do schémat (osob, rolí, skupin, událostí, sebe sama).
Chyby percepce: autoprojekce, haló-efekt (a opačný ďáblův efekt), stereotypy, efekt mírnosti. Dunning-Krugerův efekt: čím méně jsme schopní, tím víc se přeceňujeme.
Sociální komunikace
Výměna informací v sociálních vztazích pomocí znaků a symbolů (lidská komunikace je symbolická).
- verbální (mluvená, psaná) × neverbální (mimika, gestika, haptika, posturika, proxemika: intimní zóna do 45 cm, osobní 45–120 cm, sociální 120–360 cm, veřejná),
- metakomunikace: intonace, tempo, mlčení. Podle Mehrabiana se z běžné řeči rozumí ze 7 % ze slov, z 55 % z neverbální komunikace a z 38 % z metakomunikace,
- Lasswellovo schéma: kdo – sděluje co – komu – jak (kanál) – s jakým efektem,
- typy: přímá × nepřímá, jednostranná × oboustranná, intra-, inter-personální, skupinová a masová, synchronní × asynchronní,
- bariéry: informační a věcná kompetence, informační zahlcení. V interkulturní komunikaci rozlišujeme nízký kontext (Němci, Skandinávci) a vysoký kontext (jih Evropy, Asie).
Právní obdobou je Právní komunikace.
Sociální interakce
Jádro společenských vztahů: výměna podnětů a reakcí mezi aktéry. Formy: spolupráce (kooperace), soutěžení (kompetice), výměna činností (sociální směna: co očekávám a co mohu nabídnout) a konflikt. Zaměření je instrumentální, nebo expresivní, vliv na vztah stmelovací, nebo rozdělovací.
Teorie sociální směny
Pojetí sociálních vztahů jako výměny hodnot (materiálních i nemateriálních: uznání, pomoc, informace) mezi aktéry, kteří zvažují zisky a náklady a očekávají reciprocitu. Vztah trvá, dokud je výměna pro strany výhodná. Sociální kontrola je v ní jednou z forem vzájemného ovlivňování.
Sociální identita
Osobní identita je vědomí vlastní jedinečnosti (biologické charakteristiky jsou její významnou součástí). Sociální identita vzniká začleněním jedince do sociálních struktur a sítí: do malých skupin (pozice a role), širších společenství (obec, národ, strana) a zobecněných rolí (student, otec, advokát). Aktivuje se podle aktuálního kontextu („každý člověk má mnoho tváří“). Osvojuje se v procesu socializace.
Kulturní, sociální a symbolický kapitál
Pojmy Pierra Bourdieua pro zdroje sociálního postavení vedle kapitálu ekonomického:
- kulturní kapitál: vzdělání, znalosti, kulturní kompetence a vkus,
- sociální kapitál: síť vztahů a kontaktů využitelná k získání výhodnějších pozic,
- symbolický kapitál: ocenění a prestiž jedince ve společenství (charisma, uznání).
Nemožnost získat kulturní kapitál potřebný k udržení statusu je kulturní deprivace.
Thomasův teorém
„Definují-li lidé situace jako reálné, jsou reálné ve svých důsledcích“ (W. I. Thomas). Pro jednání není rozhodující objektivní stav, ale definice sociální situace aktéry, jejich interpretace sociální reality. Je jádrem definičního paradigmatu (Sociologická paradigmata). Souvisí se sebenaplňujícím proroctvím (Merton) a s etiketizační teorií deviace (Teorie deviace).
Sociální struktura
Relativně stálé uspořádání vztahů mezi prvky společnosti: sociálními skupinami, vrstvami, pozicemi a institucemi. Dahrendorfova teorie dvoutřetinové společnosti: na chodu společnosti se podílejí dvě třetiny, zbývající třetina je deklasovaná.
Sociální stratifikace a mobilita
- stratifikace: vrstvení společnosti podle nerovného rozdělení statků (bohatství, moc, prestiž), tedy hierarchické uspořádání do vrstev,
- sociální mobilita: pohyb jedinců či skupin mezi pozicemi: vertikální (vzestupná, sestupná) × horizontální, intragenerační × intergenerační,
- ukazatele sociálního statusu: ekonomické (povolání, příjem, majetek), politicko-mocenské (postavení), kulturní (vzdělání, kontakty, životní styl) a subjektivně hodnotící (prestiž osobnosti a povolání),
- statusová konzistence (všechny ukazatele odpovídají) × inkonzistence (např. vysoká prestiž a nízký příjem).